Ateliér pro kočku

Když jsme se s manželem vrátili z naší na dlouho poslední a pouze týdenní dovolené, tak paní Columbová, naše neviditelná kočka, vypadala tristně.

Ještě jedna hezká věc se udála po našem příjezdu z dovolené.

Byli jsme s mým mužem 3 týdny mimo domov. Byly to krásné 3 týdny. O babičku, kvítka, zahradu, skleník, kočky a o paní Columbovou, naši neviditelnou kočku, se staral syn. Měl toho na starost opravdu hodně, ale zvládl to mistrně. Ztráty byly minimální.

O co byl minulý příspěvek o Katthemu (stockholmském kočičím domově) delší, o to bude tento kratší. Prostě co jsem si ještě vzpomněla a vy nutně potřebujete vědět.

Naše děti jednou týdně dobrovolničí ve stockholmském kočičím útulku. Vzaly mě s sebou. Bylo to krááásné.

Naše kočka paní Columbová si navykla nehezkou, ale pochopitelnou věc. Spí v naší posteli.

Zamyslela jsem se. Je naše kočka opravdu pořád neviditelná?

Měly jsme rozhovor.
No, rozhovor. Paní C. měla stížnosti.

Ve vztahu se prý má komunikovat. Asi jo, asi je to fakt lepší.

Každá kočka mluví jinak. Kromě neviditelné kočky paní Columbové máme v současnosti jenom další dvě. Lízinku a Jettynku.