Paní C. mi poroučí a mně to nevadí. Tedy já mám dojem, že mě chtěla upozornit na to, co jsem neudělala a měla udělat, a jsem ráda, že to tak vymyslela.

To mě tak v noci schvátila hrozná choroba. Zákeřný virus. Ležela jsem polomrtvá v posteli a nemohla jsem dělat vůbec nic. Bylo ráno, bylo dopoledne a já pořád v posteli. Naše neviditelná kočka paní Columbová začala trochu divočit. Mimochodem, je to do ložnice kočka naprosto ideální. Tichounká, spí celou noc, pokud jde na záchodek, tak naprosto neslyšně, vstává, až vstanu já.

To dopoledne se začala chovat zvláštně. Místo aby byla stále tichá, neviditelná a neslyšitelná, začala z výšky naskakovat na matraci postele tak, že se otřásala a chvěla. Pochopitelně nic dramatického, paní C. má asi něco málo přes 3 kila, ale přesto. Po jejích doskocích postel vibrovala.

Nevěnovala jsem tomu pozornost, měla jsem dost problémů sama se sebou. Ale přece jenom to byl nezvyk. Takhle se paní C. nikdy nechovala. Opakovalo se to snad 10x.

Ten můj virus byl takový ten co člověka ať chce nebo nechce opakovaně vyhání z postele. Při jednom takovémto pochodu jsem si všimla, že paní C. má prázdnou misku s vodou. Tak to byl ten problém. Na to mě chtěla upozornit. To se jí ještě nikdy nestalo, že by neměla co pít.

Řešila to opravdu chytře.

Sama jsem nebyla schopna splnit náročný úkol naplnění misky vodou. Ještě že mám manžela.