Divné, že máte doma kočku a nikdy jste se jí nedotkli, že? A víte, že to téměř určitě nikdy nepřijde.

Popravdě, dotkla jsem se jí dvakrát. Ale to byla vždy handicapovaná a ve velké nevýhodě. Ne že bych si ji mohla pohladit, pomazlit, pochovat. Ano, mluvíme o naší neviditelné kočce paní Columbové.

Tuhle mi přišlo líto, že vlastně ani nevím, jaká je paní C. na omak. Nevím, jak je těžká. Dávám jí dost najít? Napohled vypadá dobře. Pohybu má minimum a tak nechci, aby byla tlustá a měla pak zdravotní problémy. Ale nemůžu si ji osahat, prohmátnout, usuzuji jen z toho, jak kolem mě proběhne.

A kdy tedy jsem se jí mohla dotknout? Když jsme byly u paní doktorky.

Naše paní doktorka Klára Palicová je nejlepší doktorka evr. S paní Columbovou bych k veterinářce u nás v okrajové části Brna rozhodně nešla. Ta řekne Držte si ji a odstoupí na bezpečnou vzdálenost. Doktorka Palicová zvládne i rozčílenou kočku neviditelného typu. Vysype ji z přepravky, chytne za kůži nahoře na krku a hladí ji a promlouvá k ní sladkými slůvky. Pak předá držení mě a všechno je v tom nejlepším pořádku. Můžu kočce směřovat hlavu, kam chci, můžu ji položit i trochu zvednout, všechno jen držením kůže na krku. Základem úspěchu je připlácnout hlavičku k podložce. Pak se dá držení koččina těla modifikovat.

Tak si ale nepředstavuju fyzický kontakt s kočkou. Ten jsem stejně měla jednou jedinkrát, po trhání zubů, když byla paní C. ještě v narkóze. Samozřejmě jsme ji ještě na operačním stole probraly, ale hned se zase zaklapla víka a kočka pokračovala ve spánku. Ještě když jsme dojely domů, tak byla paní C. vláčná a zcela bez sebe. Vytáhla jsem si ji z přepravky a chovala jsem si ji v náručí. To bylo hezké.

Pak jsem ji zase odložila a rychle jsme běžela pro manžela, aby to mohl také zažít. Když jsme znovu přišli do ložnice, tak před třiceti sekundami zcela mrtvá kočka vyrazila z přepravky a skočila na skříň. Úplně se to nepovedlo. Spadla, omlátila se, chudera, o topení, třískla sebou na zem, ale vztyčila se na vratkých nohou a druhým skokem dosáhla vrcholu skříně.

Neuvěřitelné se stalo skutkem. Ze skoromrtva zrychlena na 110. Ale chvíli, malou chvíli jsem naši normálně neviditelnou a neslyšitelnou kočku chovala v náručí.

Fotka je od paní doktorky: kontrola smutného stavu zubů a následné trhání. Výsledkem je krátce mazlitelná kočka.