Máme dvě nové vlastnosti. My, to je mateřský plurál, který všichni kromě novopečených matek nesnášejí. Tedy, máme dvě nové vlastnosti a není o co stát ani u jedné.

Ta první: když jdu večer do koupelny, tak na mě naše neviditelná kočka paní C. pořvává, dokud se neobjevím v ložnici.

A ta druhá: na dně misky s vodou má píseček.

Zamyslím se napřed nad druhou podivností. Proč má kočka internovaná v ložnici jemný píseček na dně misky s vodou? Je tam sice jisté, na naše poměry malé množství rostlinstva, to rostlinstvo je od kočky zachlupacené, ale nic z květináčů nevyhrabává. Kdyby vyhrabávala, ve vodě by byla hlína. Ale on je na dně jemňounký píseček. Pláž v ložnici nemáme.

Budu to zkoumat a snad brzy zjistím zdroj písku. A utnu ho.

A teď o té první vlastnosti. Když večer přicházím domů, hned, jak za mnou zaklapnou domovní dveře, tak se ozve křik paní Columbové. Ano, hlad. Udělám pár činností nutných po návratu z velkého zlého světa do bezpečí domova a chvátám nasypat granule. Křik se stupňuje, zaznívají zoufalé tóny. Napřed zavřu topení a zatáhnu roletu. Kočka lítá kolem mě. Při některé z otoček se samovolně vyděsí a běží pod stůl, pak je zase vidina jídla silnější. Nasypu a je klid. Paní C. zaboří hlavu a s občasným zachrochtáním luxuje misku.

To je u nás už standardní večerní program.

Teď ale začalo to, že když jdu před ulehnutím do koupelny, která s ložnicí sousedí, tak se paní C. vystaví za dveře a huláká a huláká. Dřív jen seděla tiše a čekala, až vejdu, a pak si hupsla na postel a čekala, až se uložím. Teď po celou dobu mého pobytu v koupelně vykřikuje. A to víte, než se pomažu vonnými mastmi a oleji, promasíruju, malinko pocvičím, prostě než dokončím balzamování, tak to trvá. Pak mě paní C. stále ještě s křikem doprovodí na lože, sama si vyskakuje na jeho nejvzdálenější roh a začíná se čistit. A mlčí. Občas chrochtne.

Proč řve? Je to radostné očekávání? Má nějaký problém? Co mi tím chce říct? Je to spokojenost nebo to jsou stížnosti? Lze to nějak řešit? Má smysl to řešit?