Když jsem byla před časem jeden den nemocinkaná a strávila jsem ho v posteli, tak jsem si všimla, že to paní C. udělalo dobře. Občas opustila některou ze svých skrýší, občas se na mě nepokrytě podívala, občas kolem mě prošla. Toto naše blízké pouto ale netrvalo dlouho. Ano, takto u nás vypadá úzký vztah s […]

Co je nového?Přemýšlím.Zkoumám situaci ze všech stran. Sbližujeme se?  Rozumíme si víc, než na začátku? Máme se víc rády? Vídáme se častěji? Vídáme se na kratší vzdálenost? Vídáme se vůbec??

Koho? Našeho Karlíčka. Nejhodnějšího, nejmilejšího, prostě nejlepšího kocoura všech dob. Byl to britský modrý kocour, velký, huňatý, dobračisko. V neděli z něho zbylo 3,5 kg.

Vývoj našich vztahů s paní Columbovou stagnuje. Tedy kromě toho, že když vejdu do ložnice, tak už neutrpí infarkt a nezdrhá na skříň. Dokonce i mého muže toleruje. Jinak žádné změny. Aby nebyla mýlka, na skříni stále občas pobývá, zejména když je v nepohodě, ale neskáče tam zběsile a za současného metání květináčů kolem.  

V sobotu jsem se necítila dobře. Prohlásila jsem se za nemocinkanou a strávila jsem celý den v posteli. Paní Columbová to odskákala.  

Netopíme. Posloucháme naše čelné představitele, abychom věděli, co máme dělat. Šetříme, uskromňujeme se. Já klepu kosu ve svetru a teplých ponožkách, můj muž je v pohodě v tričku a kraťasech.

Moc s ní soucítím. Paní Columbová žije v těžkém žaláři. Poté, co v prvních dnech prozkoumala celou ložnici, prošla se mi v noci po nohách a ležela vedle mě na posteli, jsem byla naplněna velkou nadějí. Až do včerejška.  

Máme novou kočku. Ještě jsme ji neviděli. Tedy, viděli jsme zatím jen její levé oko.