Ateliér pro kočku

Zázrak ve vztahu s paní Columbovou

Když jsem byla před časem jeden den nemocinkaná a strávila jsem ho v posteli, tak jsem si všimla, že to paní C. udělalo dobře. Občas opustila některou ze svých skrýší, občas se na mě nepokrytě podívala, občas kolem mě prošla. Toto naše blízké pouto ale netrvalo dlouho. Ano, takto u nás vypadá úzký vztah s neviditelnou kočkou.

Vrátila se ke starým zvyklostem: nevyleze, neukáže se, nejí, vyměšuje.

Běžně ale člověk být nemocný nechce a trávit den v posteli kvůli kočce se mi taky nechce. Je to sobecké?

Tak jsem to vymyslela tak, že večer jdu vždy s knihou do postele. Než se uložím, dám paní C. čistou vodu a žrádlo. Kontakt navázán. Na dálku, ale navázán.

Paní C. hned po mém ulehnutí do postele vztyčí uši, vytáhne hlavu z úkrytu, někdy dokonce začne lehce popiskovat, vyleze a fofrem do sebe začne soukat žrádlo. U toho se zalyká, občas chrochtne a od misky neodejde, dokud není prázdná. Potom si vyřídí hygienické záležitosti a co pak s načatým večerem? Někdy leze po pelesti postele, ale s očividnou snahou se na mě nepodívat. Já taky dělám, že tam nejsem.

Až včera se stal zázrak. Poté, co vymetla misku, začala šmejdit kolem postele. A pak vylezla do noh postele a uložila se tam. A dívala se mi do očí! Pospávala, ležela, koukala – na mě! – celou dobu, dokud jsem sama nezhasla a nezakutala se do peřin.

No není tohle zázrak?

V kategorii O kočkách. Přímý odkaz na tuto stránku. Diskuse je uzavřena.