Naposledy jsem psala o tom, že už jsme s naší neviditelnou kočkou v podstatě kámošky. Že se mnou paní Columbová hezky žije v ložnici, zajímá se o mě, určitě mě má i ráda a vše je zalité růžovým světlem. A optimismus prýští ze všech pórů.

Jó, to jsem neměla dělat. Hned další den se ukázalo, že to je jinak.

Je mimořádně horké léto. Na našem venkovním teploměru jsme ve stínu naměřili 39°C. Hrůza. Fakt hrůza. I doma přes důmyslné větrání a stínění to není nic moc. Nejteplejším místem se stává ložnice. Kdo v takém hicu má spát? Přes noc máme otevřené okno. Pochopitelně na ventilačku. A není to jen kvůli paní C., i když je to hlavně kvůli ní. Kdyby bylo okno dokořán, tak by se tam na svých potulkách nastěhovala naše kočka Lízinka. Nechci v ložnici žádnou kočku. Co by se stalo, kdyby tam byla paní C. a přidala by se Lízinka, to si nedovedu představit.

Dostala jsem skvělý nápad, jak zchladit vzduch v ložnici. Vyprala jsem prádlo a šla ho věšet do ložnice na rozkládací sušák.

To jsem neměla dělat. Něco tak hrůzu nahánějícího a nikdy nevídaného, jako je rozkládací sušák, vyhnalo paní C. na skříň a vypadalo to, že tam dobrovolně skončí svůj mladý život.

Pravda ale je, že teplota viditelně klesala. Opravdu viditelně. Viditelně na teploměru. Z 28°C během snad 20 minut teplota klesla o skoro celý 1 stupeň. Ovšem tím to skončilo. Kdyby se vlhkost dala odvádět, tak by to možná bylo fajn. Ale větrat do málem čtyřicetistupňového vedra mi nepřipadalo moudré.

Během hodinky se teplota vrátila na 28°C.

Zato paní Columbová se nevrátila. Seskočila jen na večeři a dále tráví svůj život na skříni.

Taková banalita! Sušák na prádlo. Koho by napadlo, co to udělá s naším dlouho budovaným vztahem?