Víte, že v Brně máme slavné dílo slavného malíře? Slavné dílo celosvětově známého a slavného malíře? Barokního malíře? A že se jedná o jeden z nejslavnějších obrazů v republice?

Moravská galerie v Brně vlastní obraz Hlava Medusy od Petra Paula Rubense.

Až do roku 2018 byl obraz považován za kopii stejného obrazu uloženého v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni. Náročný výzkum v roce 2018 potvrdil, že „naše” Hlava je prvně vzniklou verzí, je namalovaná na dřevě a má složitější barevnou výstavbu.

Na stránkách idnes jsem se dočetla, že „dílo bylo od počátku považováno za kvalitní dobovou kopii vídeňské Medusy, teprve restaurátorka Hedvika Böhmová-Hájková v roce 1944 odhalila autorské změny, které malíř prováděl v průběhu práce a které na vídeňském obraze nejsou.” Holt, podceňovali nás. Ale Brno prostě jede.

Unikátní barokní obraz z let 1617 až 1618 patří k největším perlám mezi uměleckými díly dochovanými na našem území. Včetně rámu má rozměry asi 90 x 142 cm. Na stránkách Moravské galerie se jako popisek obrázku dočtete „V levé části na skalisku uťatá hlava Medusy, z níž vylézají hadi, převážně užovky. U levého okraje mlok skvrnitý a pavouci, uprostřed štír, vpravo v popředí břečťan.” Připadá mi to vtipné. Vtipné proto, že nic jiného o obraze nepíšou.

Do brněnské Moravské galerie se dostal v roce 1818, kdy ho hrabě Joseph I. von Nimptsch věnoval tehdejšímu Františkovu muzeu a později přešlo do fondů starého umění brněnské Moravské galerie. Není známo, odkud hrabě obraz původně získal, ale na základě nepřímých důkazů a domněnek se předpokládá, že původně patřil jeho druhé manželce. Odvážné tvrzení. Hrabě Nimptsch daroval umělecké dílo rok poté, co jeho žena zemřela, což bylo použito jako nepřímý důkaz, že byla původní majitelkou. Jo, vyhazoval harampádí po manželce.

Mně neznámý Constantijin Huygens, když si obraz prohlédl (píše wikipedie), prý ve svém autobiografickém vyprávění uvedl: „Je tam působivě malovaná hlava Medúzy, ověnčená hady, které vyvěrají z jejích vlasů. Vzhled mimořádně krásné ženy je stále zachována ale zároveň evokuje hrůzy příhodného začátku smrti a věnce ohavných hadů. Kombinace je tak důmyslně provedená, aby byl divák z náhlé konfrontace šokován….ale zároveň je dojatý živostí a krásou, s níž je ponurý předmět vykreslen.” S tím já nemohu souhlasit. Pro mě to je děs a hrůza od začátku do konce. A to s hady žádný problém nemám.

Už od dětství nemám ráda surové, zejména náboženské obrazy. Dodnes si pamatuji, jak mě zmoženou rodiče za ručičku vlekli o prázdninách po 1. třídě obrazárnou ve Zwingeru v Drážďanech. Na sítnici mám vypálený obraz starce, který má přes koleno přehozeného nahého chlapce. Ve vysoko zvednuté ruce drží nůž. Hrůza. Abrahám obětující Izáka. Vůbec nechápu, jak na takovou zkoušku mohl Abrahám přistoupit. A pak jsou tu všichni ti svatí Šebestiáni, Bartolomějové apod. Naprosté surovosti.

Není Rubensův synek Nicolaas Rubens s korálovým náhrdelníkem lepší?