Stále dostávám otázky jak se něco kreslí. Jak se kreslí mraky, jak se kreslí květiny, jak se kreslí stromy. Odpověď je jednoduchá: nic se nijak nekreslí. Nejdůležitější je umět se dívat. Dívat se, pozorovat, vypěstovat si citlivost. Pojďme, probereme to spolu.

Nejdůležitější je odpoutat se od zažitých stereotypů. Od toho, co víme. Hlavně proto, že si vesměs jen myslíme, že něco víme. Kolik stromů má hnědou kůru? Je hladina rybníka opravdu modrá? Žlutá písková cesta, červené jablko a žlutá hruška – to všechno jsou klišé. Pokud se budete dívat očima nedeformovanýma “věděním” a budete mít otevřenou a vnímavou mysl, tak uvidíte úplně nové věci. Přistupujte ke kresbě, jako kdybyste předmět vašeho zájmu viděli poprvé.

Je to strom? Je. Pomocí této skicy se dolmuvíte i s Korejcem. Je to symbol stromu, ne realistická kresba. Je to kresba založená na předsudcích, ne na pozorování reality.

Zde je patrná snaha o odklon od schematismu, zapuzení předsudků. Autor ale zatím nebyl zcela úspěšný, ještě jsou zde rezervy.

A  tady už je patrné, že kresba reflektuje skutečnost, autor viděl a snažil se ztvárnit habitus stromu, jeho přirozené linie a hmoty.

Tak jakže se kreslí strom? Mám pro vás několik doporučení:

•  napřed se v klidu dívejte, pozorujte
•  nepředjímejte, nepředpokládejte
•  zapomeňte na klišé, symboly, na to, co “víte”
•  zjistěte, co se vám na tom konkrétním stromu zdá být zajímavé, výrazné, co je pro vás důležité (mohutnost kmene, jemnost mladých lístků, rozbrázděná kůra); pro každého člověka to bude něco jiného
•  zvolte pro svůj záměr vhodné médium (pro detailní práci ostrou tužku, pro zdůraznění velikosti a síly stromu uhel)
•  postupujte od celku k detailům
•  pracujte s negativním prostorem vždy tam, kde je to možné (viz dále)
•  nepracujte s myšlenkou na výsledek, netvořte s úmyslem udělat hezký obrázek, prostě se do toho položte, buďte pravdiví
•  neklesejte na duchu; cvičení dělá mistra a jestliže tento výtvor nesplnil vaše očekávání, tak se do toho vrhněte znovu: jinak a lépe

Jak by se mohlo dát říct, jak se kreslí strom? Stromy jsou listnaté a jehličnaté, mladé i staré, v různých ročních obdobích vypadají různě, jsou blízko, ale i daleko od vás apod. Není přece žádný jednoduchý recept.

Takhle vypadá smrk. Každý je úplně jiný. Důležité je modelovat strom pomocí světel a stínů. Světlé části kreslit tak, že vypracujete vedlejší, tmavé plochy a ony se ty světlé části objeví samy. Tomu se říká negativní prostor. Všimněte si 3. obrázku – vysoký les. Nakreslíte tmavé části mezi světlými kmeny stromů a kmeny jsou na světě! Je to zábavné a vzrušující.

Ale přece jenom mám odpověď na otázku, jak se kreslí strom. V každé historické době jinak. Zní to divně, že, ale je to tak. Lze to pochopit, když si uvědomíme, jak se třeba mluvilo dřív a jak v současnosti. Nemyslím …., ….., ….. apod., ale intonaci, výslovnost, dikci. To vše je zcela jiné třeba ve starých českých filmech, ve starých televizních týdenících a dnes. I zpěv se mění! Že se mění oblékání, architektura, hudba apod., to je nám jasné. Vyvíjí a mění se malířství. A mění se tedy i kresba. Jsme součástí naší doby ať chceme či nechceme. Jen ti nejoriginálnější, nejodvážnější a možná nejztřeštěnější mají odvahu a hlavně schopnost se vymknout.

Například Antonín Mánes (1784 – 1843), otec Josefa, Quida a Amálie. Skvělý malíř, zručný kreslíř. Ale třeba jeho kresby stromů jsou našemu vkusu už trochu vzdáleny. Jsou dekorativní, lyrické, byť se silně realistickými prvky. Takové kudrlinkovité. Já preferuji jiná vyjádření.

Podívejme se na to, jak různí umělci uchopili tak zdánlivě jednoduchou věc, jakou je strom.

Kolik umělců, tolik pohledů, názorů, vyjádření. Nezdá se vám to zajímavé? Stačilo to jako odpověď na otázku, jak se kreslí strom? Tak tužku a skicák do ruky a hajdy ven do přírody. To nejdůležitější, co ke kreslení potřebujete – oči a vnímavou mysl – mějte stále otevřené.