To se tak ráno vzbudíte a v nohách postele leží kočka, která se jeví být mrtvá. Hrůza.

Vezmu to od začátku. Jak jsem psala, trochu se s naší neviditelnou kočkou paní Columbovou sbližujeme. Trochu. Pomalu. Asi takovou rychlostí, jakou rostou krápníky. Teď jsme to dokonce malinko urychlily.

Po našem povánočním a silvestrovském pobytu s kamarády na Vysočině na mě skočila bolest v krku. měla jsem čas, kreslení začínalo až další týden, tak jsem radostně zůstala v posteli a četla jsem si a četla jsem si. To dělá paní C. vždycky dobře. Moje nemoc = její radost. Jsem s ní a i když se mě bojí, tak není sama. A stejně ví, že já jsem ten jediný člověk, který ji zachrání.

Jednou jsem si přinesla do postele chleba se sýrem, šunkou a zeleninou. To bylo vzrůšo! To jsem neměla dělat!

Paní C. byla úplně v rauši. Přišla tak blízko, že jsem ji mohla pohladit. kdyby byla normální.

Talíř jsem před útokem zachránila, ale paní C. byla velmi neklidná a moc chtěla. Tak jsem jí nabídla kousek šunky z ruky. Přicházela, odcházela, kroužila, nedodala si odvahy. Tak jsem nabídla už prázdný talíř se zbytkem šunky. Zblajzla ho jak malinu.

Od té doby chodí až skoro ke mně, očichává matraci a hledá lahůdky. A taky se hodně zdržuje na posteli, je mi tak nějak blíž. Dřív, když jsem si večer četla a paní C. byla na nejvzdálenějším rohu postele, tak třeba sice spala, ale tak nějak na půl oka. Nikdy nebyla úplně uvolněná.

A tak jednou vstávám a na rohu postele leží kočka, úplně rozpleská, ani se nepohne, ani oko nepootevře, něco je špatně. Něco se děje. Už dávno měla vystřelit a hledat bezpečí.

Všechno se ve mně zastavilo. Buďto jí něco zásadního je nebo je mrtvá. Jiná varianta nemůže existovat. Manžel brzy ráno odjel a já jsem doma s těžce nemocnou, ba mrtvou kočku v posteli.

No nic. Musím jednat. Normální kočku pohladíte a zjistíte, co se děje. Rozhodla jsem se, že zbaběle opustím ložnici a přijdu se za nějakou dobu podívat.

Vyřešilo se to brzy. Samo. Skvěle. Neviditelná kočka se probudila z tvrdého spánku, otevřela oko, protáhla se a lenivě se přemístila do svého pelíšku.

To, že se neviditelná kočka chová jako normální kočka, mně nahnalo smrtelnou hrůzu.