Byli jsme s mým mužem 3 týdny mimo domov. Byly to krásné 3 týdny. O babičku, kvítka, zahradu, skleník, kočky a o paní Columbovou, naši neviditelnou kočku, se staral syn. Měl toho na starost opravdu hodně, ale zvládl to mistrně. Ztráty byly minimální.

Věděla jsem, že naše ložnice, příbytek/vězeníčko paní C., bude po našem návratu v mizerném stavu. Ale rozmrzelosti se po návratu stejně nevyhnete.

Postel byla extrémně zachlupacená. Opravdu extrémně. Ona paní C. po sobě nezanechává pár roztomilých chloupků a občas malý chuchvaleček. Ona kam si lehne, tam upustí půl kočky. Půl kočky chlupů. A něco málo žgryndů. Takže to i smrdí. O chuchvalcích na podlaze nemluvím, ty se vysají, vytře se a je vše v richtiku.

Domů jsme přijeli těsně před půlnocí a tak jsem na převlékání a odblešování postele neměla myšlenky. Obrala jsem postel z nejhoršího, stáhla ochranné potahy a vytáhla jsem stará bavlněná prostěradla. Podložila a přikryla jsem nás čistým. Následující den jsem se věnovala odblešování ložnice a vymýšlení stylingu postele tak, aby byla co nejlépe chráněná před pobytem kočky na nevyžádaných místech.

Do hlav postele nastýlám peřiny a polštáře. Na manželovu stranu paní C. nechodí, na moji chodí pobývat na místech, kde jsem ležela já. Jak roztomilé. Kdyby nepouštěla vždycky půl kočky chlupů. Na dobu naší nepřítomnosti jsem tedy nechala manželovu stranu nekrytou a na svojí igelit na polštáři a dece a potahem přikryté prostěradlo. Hrozné. Vzhledově.

Postel jsem povlékla do kvalitního elegantního bílého damaškového povlečení. Naškrobeného, voňavého. Asi mě nemělo překvapit, že i manželova strana byla černobílochlupatá. Paní C. měla z deky a polštáře krásný pelíšek.

Na mé straně byly lůžkoviny ochlupacené zepředu a celé prostěradlo chlupaté a chuchvalcovité. Pokryté látkovým přehozem… O svůj ručníček na prostěradle už jeví paní C. pouze minimální zájem.

A tak jsme ale my dvě došly k dějinnému posunu.

Ještě nutno zmínit, že manžel uléhá později a vstává dříve. Teď z toho nevycházím nejlépe, že.

Následující den jsem si šla lehnout. Manželovy lůžkoviny pokryté osuškou, moje igelitem. Představujete si naši ložnici, že? A co se nestalo! Na manželově straně kočka. Asi vám to nepřipadá světodějné. Ale na manželově straně kočka, která neodchází, ani když já uléhám do postele. Už? Už chápete? Já a paní C. vedle sebe v jedné posteli. Každá na jednom polštáři.

A tak to probíhá i dál. Jsme doma už 4 dny.

Abych ji ale mohla někdy pohladit, tak touto rychlostí by se musela paní C. dožít padesáti a já tak sto třiceti let.

Budu vás informovat.