Jsem stále ve vztahu k naší neviditelné kočce chladná. Nic si do ní neprojektuju, nic neočekávám. Dodávám jídlo, čistím záchod, odchlupuju ložnici.

Ona ke mně určitě nechová ani gram citu. Jsem ten, co ji udržuje naživu a v tak trochu čistotě.

Vyčesávala bych ji, nemůžu.
Pohladila bych ji, nemůžu.
Poňuchňala bych ji, nemůžu.

Ona mě jen potřebuje. Citu v ní není ani za mák, ani, centimetr, ani vteřina… Nevím, v jakých jednotkách se měří cit. Zapřemýšlela jsem, zasnila jsem se, zavzpomínala jsem.

Vzpomněla jsem si na útlé dětství našeho synka. Když mu nebyly zdaleka 3 roky, tak propadl měrám a vahám a pořád něco měřil metrem a stopoval na hodinkách. Velmi ho to zajímalo. Měl pravítka, skládací metr, krejčovký metr, půjčovala jsem mu hodiny, bral si budíka. Probírali jsme jednotky.

On se tázal, já odpovídala. Snažila jsem se vysvětli míry délkové, jednotky časové. I tak se mě opakovaně ptal Maminko, kolik trváš? Takový šikovný a hloubavý chlapec a otázka, která značí, že je mimo.

Ale nešlo to vysvětlit. Trochu mi už tekly nervy. Vysvětluju, vysvětluju, a stejně pak musím stát a nechat se synkem měřit od hlavy k patě, kolik trvám.

V jakých jednotkách se měří city, to opravdu nevím. Když jsem se oprostila od zkoumání, jak moc se s paní C. sbližujeme, tak se mi kočka ještě než ulehnu somruje na polštář. V noci na mě opakovaně sahá tlapkou a pak mi přeběhne po nohách. Když vstávám a chodím kolem ní, tak ani oko neotevře a leží v prohlubni škrabadla. Za normálních okolností by běhala přes postel na opačnou stranu, než jsem já, tam a zpátky. Já k oknu vytáhnout roletu, ona přes postel ke skříni. Já zpět vybrat si čisté prádlo, ona k oknu. Já připravit manželovi prádlo, ona přes postel. Já pro mobil a kapesník, ona k oknu.

Teď leží.

Dřív bych to považovala za známku sbližování. Teď se tím netrápím, neutěšuju. Dlabe na mě, nejsem nebezpečná.

Díky tomu, že jsem se zamyslela, v jakých jednotkách se měří cit, jsem pochopila, že synek měl vlastně pravdu. Já opravdu trvám. Jsem ráda, že stále trvám. A měří se to opravdu hodinkami. Sice ne od hlavy k patě, ale to fuk. Jak dlouho ještě budu trvat, to je ve hvězdách.

Správnou hodnotu děti zjistí, až zavřu oči naposled.