Neštěstí naštěstí nebylo velké. Nebylo moc dlouhé a nebylo nakonec ani příliš dramatické.

Co se stalo? Po návštěvě veterinární ordinace a zjištění, že paní doktorka je nemocná, jsme zase jeli domů. Paní Columbová se opět rozhodla ubytovat na skříni. Veliký krok zpět. Ani konzervičku rozmíchanou s teplou vodou neochutnala. Takovou lahůdku.

Na skříni bydlela 3 dny.

Jak je ale už ve skocích do výšky netrénovaná, tak na první pokus spadla, shodila svůj polštářek z parapetu, květináč a němého sluhu s mým oblečením. To spadlo do vlhké hlíny. Polštářek pochopitelně taky. Květináč se rozbil. Voda vychlejstla.

Druhý, už úspěšný pokus o dosažení bydliště na skříni vykonala z postele a tak si zkrátila dráhu nutnou k překonání výškového rozdílu.

Docela mě znepokojilo, že zase bydlí na skříni, protože budeme muset uskutečnit co nejdříve nový pokus o návštěvu veterinární lékařky. A ze skříně ji bez těžkého násilí a škod na majetku nedostaneme. Tedy, nedovedu si vůbec představit, jak bychom ji ze skříně dostávali. Zaplať pánbůh už zase bydlí ve své přepravce pod stolem. A překvapivě se začala dost intenzívně pohybovat po místnosti. Kdykoliv přijdu do ložnice, tak seskakuje z postele, ze stolu, z parapetu nebo z šicího stroje. A podle chuchvalců chlupů a dredů vidím, kde všude byla. Zejména na posteli. Naše postel přestává být čistou a voňavou oázou odpočinku.

Stejně ale musím opakovat, že neštěstí naštěstí nebylo velké.