Nevím, co se stalo = nic, ale náš vztah se opravdu posunul výše. Nepředstavujte si ale roztomilého mazlíčka vrnícího na mém klíně a oddávajícího se hlazení. K tomu nejspíš v našem společném životě s naší neviditelnou kočkou paní Columbovou nedojde.

V noci spíme vedle sebe. Bomba, ne? Nahradila v našem loži manžela. Díky, správně kvůli paní C. proběhla naše rozluka od lože. U stolu to je stále v pohodě. Zatím můj muž pořád obětavě a výtečně vaří. A peče. A zavařuje. A nakupuje. A…

Možná to budete považovat za kruté, ale doufám, že můj a manželův život bude delší než ten paní Columbové a že se zase v tom našem domě shledáme a nastolíme dřívější pořádky.

Jak to tedy bylo se mnou a neviditelnou kočkou. Paní C. začala lehávat na manželově polštáři. Pod ním jsou nastlány další lůžkoviny, je to vysoké, měkoučké, přikryté osuškou, protože jsem tušila, že by tam paní C. občas mohla podnikat výpady. A v době, kdy měla bolavou pusinu a neudržovala si srst, tak z ní vždycky spadla polovina kočky a to bylo strašné. Trsy a hromádky chlupů. To v posteli nechcete.

Po druhém trhání zubů se situace zlepšila a chlupatí jako průměrná slušná kočka. A začala se stále častěji objevovat jako princezna na hrášku na (dříve) manželových peřinách.

Zpočátku vždycky rychle zdrhla, když jsem vešla do ložnice. Potom vždycky otevřela oči a bedlivě pozorovala vetřelce připravena ke startu. V současnosti otevře jedno oko a je stále připravena k útěku. Ale můžu chodit okolo, otevírat skříně, přemisťovat předměty a ona leží. Už dokonce trénuju i oční kontakt a je to dobrý: leží.

Večerní uléhání probíhá vždy podobně. Čeká na mě. Je za dveřmi nebo na pelesti, je prostě vzhůru a čeká na mě. Já vlezu do postele a poté, co se usádlím, jí popřeju dobrou noc a zhasnu. A pak se zcela neslyšně paní C. přemístí na peřiny vedle mě. A usneme.

Dokonce když se někdy zapomenu a místo uléhání sedím na okraji postele a něco si čtu, něčím se zabývám, tak se otočím a ona už je na svém místě. Zatím náš vztah není ale tak pevný, aby přežila moje uléhání. Uteče. Po zhasnutí se ale rychle vrátí.

A dokonce, dokonce když v noci krátce opustím postel, tak paní C. zůstává v klidu ležet. Neuvěřitelné se stalo skutkem.

Noc je totiž bezpečná. Noc je milosrdná. V noci mě prostě nevidí.

A manžel má v kanceláři nastěhovanou zbrusu novou rozkládací pohovku.

🙁  

🙁

🙁