Od té doby, co jsem přestala prahnout po náklonnosti naší neviditelné kočky paní Columbové, se mi ulevilo. Už si nevykládám každý její čin, každý pohyb, jako projev náklonnosti.

Lepší to prostě nebude. Občas udělá něco, co bych si ve svém dřívějším rauši vykládala jako projev přízně, teď jsem ale střízlivější. Tuhle mi v noci přešla po nohách, dole přes kotníky. Teď už tuším, že prostě byla na potulkách ložnicí a nedošlo jí, že i dole, na samém konci postele, jsem pod prostěradlem já. Dřív bych omdlela blahem, že se odvážila na mě stoupnout. No, šla prostě přes postel, já jsem tam ležela.

Další věc, ze které bych ještě nedávno byla úplně v tranzu, je to, že když si večer, už v pyžamu, sednu na okraj postele a ještě buď procvičuju nějaké tělesné součásti, nebo je mažu, případně hrabu v mobilu na internetech, tak se paní C. usádlí těsně za mými zády. Tak 20 centimetrů za mnou. Lehne si a je v klidu. Nečistí se, nepřede, jen odpočívá. Když na otočím hlavu, tak se nevyplaší. Když ale se ž natáhnu na postel a hotovím se k usnutí, tak uteče.

Nová věc je ta, že máme nové škrabadlo. Dostala jsem ho od snachy, měli doma přebytečné, a tak netrpím, že máme doma další nepoužívaný krám.

Škrabadlo je taková ta vlnovka, jestli znáte. Myslím, že je dobře vymyšlené. Kočka leží v té leskymové proláklině na bříšku a na vzedmuté škrabací vlně si brousí drápy.

Když koupíte škrabadlo běžné kočce, tak ji vezmete packy, párkrát poškrábete tu škrabací provazovou plochu, kočka pochopí a škrabadlo radostně používá. To u nedotýkatelné, už dost viditelné kočky fakt udělat nemůžete. Tak jsem škrabala já. Intenzívně. Občas vám to ulomí nehet, roztřepíte si nějaký, obrátíte si jiný…, ale co by člověk pro tu kočičku neudělal.

A ono nic. Já škrábu jak divá, kočka netečná.

Taky jsem napřed nemohla najít vhodné místo na další věc v ložnici. Musí ležet na zemi, zabírá místo. Kdyby paní C. škrabadlo opravdu používala, nejspíš by jí klouzalo po podlaze. Tak jsem ho dala do noh postele na manželovu stranu. Ano, je potřeba je dávat pořád dolů a nahoru, ale co bychom neudělali.

A ono nic.

Po více než dvou měsících pobytu škrabadla v ložnici, si ho paní C. začala všímat. Ležela vedle něho. Pak na ně začala pokládat pacičku. Pak obě. Poté přední půlku těla. A nakonec se uvelebila do měkké leskymové prohlubně.

Cíl sice není úplně dobyt, ale naše neviditelná kočka paní Columbová používá škrabadlo už denně. Celodenně.

Leží v něm a spí. Opustila pelíšek a nahradila ho v plném rozsahu škrabadlem. Rohy postele škrábe dál a dál.

Aspoň že jsem to škrabadlo nemusela kupovat.