Nejlepší kočičí (i psí pochopitelně) paní doktorka Klára Palicová naší neviditelné kočce vyrvala všechny zuby, kromě špičáků. Paní C. tedy pořád vypadá jako šelma a ne jako bezzubá stařenka. Z dálky, že. Ale jinak než zdálky ji stejně nezahlédnete. Pokud ji vůbec uvidíte.

Přišla jsem s paní C. domů. Byla jsem celá rozněžnělá, jak je chudinka po narkóze ještě ospalá, vláčná, bezvládná. Zavolala jsem manžela, aby se podíval, jak naše neviditelná kočka vlastně vypadá a aby si ji pohladil. Oba jsme nyli nad přepravkou, city chlejstaly, milovali jsme celý svět a paní C. obzvláště.

Manžel opustil ložnici. Paní C. teď bude vyspávat narkózu, bude klid. Já jsem se z oděvu pro veřejnost akceptovatelného převlékala do oděvu domácího, načež se ozval strašný rachot. Paní C. naskočila na bok skříně. Zoufale se škrabala nahoru, ale těsně před vrcholem se s obrovským třísknutím zřítila na zem. Nedivila bych se, kdyby bylo ní. Okamžitě zahájila nový pokus. Vzala to přes parapet a rychle, i když s námahou dosáhla vrcholu skříně.

Mé srdce doteď bilo pro paní C. Teď jsem pochopila, že jsme tam, kde jsme byly.

Máme podávat 2 x denně antibiotika, jeden a půl pilulky. Paní doktorka nám řekla, jak na to. Naškrabat syrové maso, stačí množství, které se vejde na malou lžičku. Vrchovatou. Do ní pilulku zabalit, nedrtit. Stejně dobře poslouží i uzená makrela.

Jak paní doktorka řekla, tak jsem udělala.

Paní C. na skříni. Čula jsem nezdar. Přinesla jsem misečku a vzdálila jsem se. Viděla jsem, jak se paní C. k misečce přiblížila a strčila do ní hlavu. Hned ale zase vyrazila na skříň. Cloumaly se mnou různé strachy a vzteky, ale nechala jsem jí čas.

Když jsem se šla podívat, jak maso s pilulkami dopadlo, byla misečka prázdná. Paní C. ho na dva nádechy nasála v době, kdy jsem teprve odcházela. A tak je to s každým pilulkovým masem. Zhltne je bez kousání.

Paní doktorka kočkám rozumí.