Nastěhovalo se k nám nové zvířátko. Zase to není nic mazlivého, ale to už jsem zvyklá. A dnes zase stres. Zmizela!!

Popíšu celou genezi případu:
asi před 14 dny mě ráno manžel rozradostněně volal, ať se rychle přijdu podívat. Chvátala jsem, protože jsem se domnívala, že se jedná o něco živého a všímat si živých tvorů, ať zvířat nebo rostlin, jsem ho během několika desetiletí společného života naučila já.

Rozradostněně jsem za ním přiběhla. Měl telefon na nabíječce a na něm jakési svinstvo. Tvářil se ale značně rozněžněle, tak jsem pochopila, že to není ledajaké svinstvo. Sundala jsem brejle, abych lépe viděla na blízko, a ejhle. Mrňavá kobylka. Tak jsme se oba zatetelili blahem a nechali jsme ji vyhřívat na nabíjejícím se telefonu.

Večer, když jsem přišla z kreslení domů, tak jsem se hned ptala, co dělá kobylka. Proboha, zapomněl jsem. Zamáčkla jsem slzu, bylo mě to líto. Kobylka patří ven, ale když je říjen a už byly mrazíky, tak ji ven nevyhodíš a v interiéru je patrně také odsouzena k zániku. Takže možná se nic dramatického nestalo. Ale zamrzelo to. A bylo mi líto zmařeného mladého života.

Znavena děláním chytré v kreslení jsem sebou pleskla na kanape a co nevidím! Svinstvíčko na dece.

Opatrně jsem ji sebrala a přenesla do skleněné misečky. To bylo radosti. Začal náš společný život.

Přečetla jsem si, co taková kobylka žere. Různé stránky, různé informace. Prý maso i rostlinná strava.

První zkušenosti jsou takové, že třeba jahody si ani nevšimla, stejně tak jako rozkrojené kuličky hroznového vína. Když jsem jí vymáčkla přímo do její misečky šťávu z hroznu, tak zděšeně uskočila.

Žere zelné listy. Tedy vrhne se na zelný list, máchá tam malinkými kusadýlky, vůbec nic neubude, ale kobylka kaká a žije. Asi něco tedy sní.

Dnes ráno v misečce nebyla. Hrůza. Je sobota, budu uklízet, vysávat, ohánět se hadrem, to nepřežije. Prohlédla jsem všechny nejbližší kytky a věci a nic. Prolezla jsem okolí po kolenou a nic. Řekla jsem si, že kobylka přece nemůže žít v zimě(si to myslím, nevím to) a s těžkým srdcem jsem se s tím snažila smířit.

Už ji mám!! Seděla pod anthurií na kameni z Japonska. Ona pozná kvalitu.