Byli jsme necelých 14 dní pryč. Nebývale dlouhá doba. U neviditelné kočky paní Columbové, Lízinky, miliónu kvítek, zahrady a skleníku se střídaly děti. Ještě že je máme.

Paní Columbová trpí vadou rozpoznávání lidí, takže jak jsem přijeli, nezačaly žádné vítačky, ale umístila se na skříň. Děsí se nás jako cizích lidí. Mazlení do sytosti mi poskytla naše poslední zbylá normální kočka Lízinka. Aspoň něco.

Paní C. na skříni a já jsem mohla v klidu vybalovat, prát, přenášet věci, luxovat a dělat všechny ty strašné a kočičí život ohrožující věci. Nemusela jsem mít nepříjemný pocit, že jí zase vcházím do ložnice, ruším a děsím ji a ona musí zase na skříň. Byla na ní trvale.

A tak jsem šukala po domě, dveře všude otevřené, a cítila jsem se svobodně.

Možná to znáte, že v pracovním zápalu pobíháte, děláte věci, které jste měli naplánované, ale když pílíte kolem něčeho neuklizeného, tak se o to hned postaráte, nezalitou rostlinu hned zalijete, i když jste jen kolem ní procházeli k pračce, takže prádlo je zapomenuto a valíte zase někam jinam.

Velmi produktivně a cílevědomě jsem plnila úkoly sama sobě dané. To jsem si myslela, že dělám. Otevřené dveře do ložnice, do předsíně, otevřený dům. Až jsem se zapomněla v obýváku s mobilem. Ty nové technologie jsou metla lidstva.

Až jsem zase přišla k sobě a pochopila situaci, tak mě málem omyli. Dům otevřený, cesta ke svobodě volná.

Už vím, jak vypadá akutní stres. Těžko se mi dýchalo, vystoupil mi po těle studený pot. Než jsem došla do ložnice poznat tu strašnou pravdu – kočka zdrhla, venku zemře, vrátit se nezvládne, něco ji sežere, něco ji přejede, jiná kočka ji rozsápe, umře hlady, nemá zuby, neumí lovit – hlavou mi vířily tisíce myšlenek. Ani jedna hezká. Cesta z obýváku do ložnice se zdála být neskutečně dlouhá. Jak toto vysvětlím dětem? Jak?? Že to nebyl zlý úmysl, že to byla sice trestuhodná nedbalost, ale ne úmysl…

No byla na skříni, byla. Jak já jsem byla šťastná, že zase vidím tu nanicovatou kočku, která je všechno jiné, než domácí mazlíček. Jak já jsem ji v té chvíli milovala.

Ano, tento příspěvek je skoro o ničem. Ale pro mě to byl neskutečný cloumák, obrovský zážitek.