Byli jsme týden pryč. Jen týden. Exaktně vzato 7 a 3/4 dne. Za tu dobu v péči našeho syna neviditelná kočka paní Columbová viditelně zkoulovatěla.

Když odjíždíme na více než dva dny, musíme zajistit péči o naše 3 kočky a asi milion rostlin. Syn má mimino, dcera připravuje mimino v zahraničí, babička už není mezi námi, takže to není úplně einfach. Synek je ale stejně nejspolehlivější.

Dvě z našich koček mají přístup ven, takže kdyby byl jakýkoliv problém, zachrání se svými silami. Ne tak paní C, vězeň naší ložnice. Ta je ale zase zvyklá na špatné životní podmínky. Dostává papání jednou denně, večer. Takhle jsme si to navykli poté, co klidně 5 dní nežrala a já se bála, že někde v nějaké mnou ještě neobjevené skulině zvolna skonává.

Poté, co jí paní doktorka vyrvala většinu zubů (3x sláva této akci), tak jsem paní C. dávala namočené granule. Namáčeli jste někdy granule? Zalijete vodou a nic se neděje. Pak se z nich zničeho nic stane rozčvaňhaná blemta. Něco jako rohlík v meltě. Paní C. tu čvaňhu radostně papkala. Trochu to z ní kanulo, žgryndy občas tekly na podlahu, ale co bych pro toho chudáčka neudělala. Pak jsme zase odněkud přijeli a já jsem se nějak pokazila a dala jí suché granule. V mžiku byly v ní. Bez žgryndů. Možná se jí z té matly navalovalo. Koneckonců i kočka je jen člověk.

A tak jsem jí zase začala dávat suchá granule. Btw, možná se ptáte, proč jí nedávám lidské jídlo, jak jsem avizovala. Dávala jsem, dávala. Jak jsem se zamýšlela nad tím, proč se krmí kupovaným a vyjádřila jsem podezření, jestli není pro zdraví koček, ale pouhá pohodlnost, tak ano. Granule jsou neskonale pohodlnější. Bylo už únavné myslet na to, aby jí z našich talířů něco zbylo, večer jí to krájet, vidličkou mačkat, přemýšlet, jestli tam třeba ještě nechlejstnout trochu plévky, co v té polévce vlastně je, aby jí to neublížilo…

Než jsme odjeli na naši téměř osmidenní cestu, dala jsem jí v 10 hodin dopoledne 2 dost naplněné misky: jednu s čvaňhou a jednu se suchými granulemi. Syn jí to dával podobně. Vždy, když přišel – jednou za dva dny – tak misky byly prázdné, případně zbytek toho matlavého. Jedla asi tak 4x víc, než normálně.

Když jsme se vrátili, byla jsem ráda, že rostlinstvo i kočky, vše přežilo. Jen kočičí záchod byl plný, hódně plný. Říkala jsem si, že té práce u nás měl syn spoustu. Nebudu mu nic vyčítat.

Ovšem v popelnici bylo několik plných smradlavých pytlíků. Synek říkal, že záchod byl vždy plný, jako by ho týden nečistil.

Velký příjem = velký výdej.

Paní Columbová nemá žádný problém s návratem k malým dávkám. Teď spíše k mrňavým dávkám. Je viditelně ráda, že jsme doma. Že se nemusí cpát jako nezavřená.

Co kdybych se třeba nevrátila???