Nový jídelníček neviditelné kočky paní Columbové:

• Pondělí – zbytky z oběda z dovážky: rýže a UHO z oběda z dovážky, trochu
  granulí, mírně zalito masovým vývarem.
• Úterý – z dovážky: brambory, zbytky pstruha, zalito polévkou se zeleninou a ovesnými vločkami.
• Středa – opět z dovážky: rozmačkané brambory zalité troškou čočkové polévky, doplněné nakrájenou nemladou šunkou.
• Čtvrtek – z dovážky: rozmočené hranolky, vepřový plátek dušený, rybí pomazánka, trochu granulí, rozmočeno vodou.
• Pátek – poslední den jídla z dovážky: opět hranolky, jakási rajská matla s kousky masa, trocha granulí, rozmočeno vlažnou vodou.
• Sobota – dnes už bude zase vařit můj muž; moc se na to těším, nevím, jaké lahůdky nás čekají.

Paní C. velmi chutná. Proč si to myslím, když mi o tom nic neřekla?

Naše neviditelná kočka jí jednou denně, večer. Zpočátku jsme měli stravovací problémy. Vypadalo to, že nic nesežere, nic jí nevyhovuje, nic jí nechutná. Třeba pět dní vkuse nejedla. Bála jsem se o její život. A taky mrtvou kočku někde za nábytkem v ložnici nechcete.

Postupně jsem zjistili, že problém není v jídle, ale v ní a jejím strachu. Až se malinko otrkala, tedy spíš až pochopila, že jíst se musí a já nejsem nebezpečný zločinec, tak naopak začala hladově žrát všechno, co jsem jí předložila.

A proč si teda myslím, že lidské jídlo jí moc chutná? Večer už paní C. statuje za dveřmi ložnice a vyřvává. Vcházím já s misečkou. Tuto pokládám na prostírání pod oknem. Paní C. zběsile přibíhá a rve hlavu dovnitř. V tu chvíli ovšem já stahuju roletu. Roleta lehce kvílí a paní C. sprintuje pod stůl. Takhle to probíhá úplně vždycky.

Jakmile jsem ale přišla s rýží ovoňanou univerzální hnědou omáčkou z dovážky a zalitou trochou polévky z jídelny, tak roleta neroleta, kvílení nekvílení, paní C. má hlavu zabořenou v misce a cpe se jak nezavřená.

Nekamenujte mě, že jí dávám takovou “nezdravou” stravu. Zamýšlela jsem se nad tím, proč naše kočky umíraly tím dříve, čím déle byly živeny kupovanou kočičí stravou.

Jeví se mi to tak, že kupovaná strava je pro člověka zcela bezproblémová. Ale že by byla zdravá? 4% masa v obilninovém základu?

Ráno, ještě moc nevidím na oči, vezmu krabici a obývákovým kočkám nasypu do miseček. A je po starosti. Ostatně, ony si v případě potřeby něco venku uloví. Na paní C. teď musím myslet v průběhu dne. Můj muž, když dojídá polévku, tak se ptá, jestli má nechat zbytek pro paní C. Maso si nabíráme tak, aby zbylo pro paní C. Stejně tak příloha. Pak se zamyslím, jestli nemám ještě něco, třeba uvařené vejce, zbytek taveného sýra, kousek tvarohu. Když jí pak večer připravuju matlu, tak mám dojem, že toto jí určitě bude chutnat. Když jsem jí nosila ve vodě rozmočené granule, tak mi jí bylo líto: kdo by tohle jedl?

Trochu jsem se obávala, aby jí lidské jídlo nenabouralo zažívání. To se nestalo. Jsme happy.

A tak experimentuju.