Nevím, jak nás paní doktorka poznala, ale z ordinace se ozvalo „paní Columbovááá”. Nikdy jsem tam s ní nebyla. Děti, skutečné maminky, (já jsem adoptivní), u ní byly s paní C. na kastraci. Asi mě slyšela, jak jsme probíraly s další paní v čekárně své miláčky. Druhé takové kočky není.

Na vyšetření jsem donesla velkou osušku. Vím, že u obzvlášť strašných koček je po vystrnadění z přepravky na ně nutno něco rychle hodit. Paní doktorka naši kočku zkušeně vysypala ven, zvládla i zaháknuté drápky a zběsilý odpor. Chytila ji za kůži na krku a paní C. byla jak beránek. No, beránek přesně ne, valila bulvy a uši měla zapažené. Ale to je všechno, na co se zmohla.

A když mi ji předala k držrní, tak paní C. byla už zjihlá a vláčná. Určitě byla pořád vyděšená a já ji hladila, takže jsem si myslela, že to může zlepšit náš vztah. Jsme v neznámém prostředí, je jí špatně, zuby bolí a já jsem s ní, uklidňuji ji a hladím.

To by nesměla být paní Columbová.

Paní doktorka zmínila onačejší dravce. Třeba Reinharda. Toho měly další naše děti. Původně se jmenoval Tesla. Podle blízké Tesly, kde byl nalezen ve zuboženém stavu. Když ho poprvé viděl synek, tak ho podle zběsilého výrazu a ještě zběsilejšího chování překřtil na Reinharda. Byl to pak prostě Reinýšek.

Paní C. je strašně bojácná a prchá, Reinýšek se určitě taky bál, ale útočil. Zákeřně, zle, pořád. Jaké asi měl chudák strašné zkušenosti, když ani v milujícím prostředí ho to nepřešlo?

Na rozdíl od paní C. se ale dal mazlit. Když byl hladový, tak to byl milý mazlivý kocourek. Někdy, ne vždy, ale občas ano. Jakmile dostal žrádlo, tak už v ten moment začal být nebezpečným.

Když ještě bydlel v bytě, tak to byla nezvladatelná potvora žrádlo nežrádlo. Když mu člověk dal misku – bydlel sám v pokoji, byl fakt nebezpečný – tak bylo nutno rychle zdrhnout. Reinýšek se pak rozpleštil na sklo ve dveřích.

Jsem zvědavá, jak náš život s paní C. bude pokračovat. Reinhardův se zlepšil, malinko se pak ukáznil, ale dlouhý život to nebyl. Paní C. při mojí péči může mít dlouhý, ale neradostný život ve vězení.

Paní C. po zásahu paní dr. zůstaly jí jen špičáky a paní doktorka nás varovala, že venku by se už neubránila. To je veliký škrt přes náš rozpočet. Chtěli jsme ji převést mezi naše ostatní kočky a umožnit jí život v domě s možností výletů za svobodou skrz kočičí dvířka.

Člověk míní, pánbůh mění. Není to od něho ale hezké.