Naše děti jednou týdně dobrovolničí ve stockholmském kočičím útulku. Vzaly mě s sebou. Bylo to krááásné.

Vzhledem k tomu, že jsem tam byla jednou jedinkrát a to na pouhé 2,5 hodiny včetně převlečení tam a zpátky, tak moc zkušeností nemám. Ale podělím se s vámi o svoje dojmy a řeknu i vám, co mně řekly o fungování děti.

Dojmy byly ty nejlepší. Útulek je relativně daleko od centra města v krásné oblasti oblých skal, borovic a bříz, na břehu mořského zálivu. V oblasti tradičních a nově vznikajících rodinných domů.

Trochu jsem zapátrala na internetech a zjistila jsem, že útulek funguje už více než 25 let a je financován dárci. Začínali ve sklepě a v současnosti mají rozlehlý třípodlažní dům. Krása.

Dcera se zeptala paní vedoucí, jestli smím přijít. Smím. Nesmím ovšem nic dělat, smím a musím „jen” mazlit kočky.

Jak to funguje:

• Po příchodu se celí převlečete a přezujete do čistého vlastního oblečení.
  Neměla jsem přezůvky, půjčili mi ty pro návštěvníky. Není to hromada více či méně jetých nevábných pantoflí, jak by člověk čekal, ale kapsář na zdi s novotou svítícími crocsy seřazenými podle velikostí v popsaných kapsách.
• Po příchodu se celí převlečete a přezujete do čistého vlastního oblečení.
  Neměla jsem přezůvky, půjčili mi ty pro návštěvníky. Není to hromada více či méně jetých nevábných pantoflí, jak by člověk čekal, ale kapsář na zdi s novotou svítícími crocsy seřazenými podle velikostí v popsaných kapsách.
  Následuje porada; tam se probere, jestli jsou nějaké problémy, jestli nemá nějaká kočka dietu apod. a rozdělí se, kdo půjde do kterého oddělení.
• Po umytí a vydesinfikování rukou si každý dobrovolník podle rozpisu připraví do pojízdného stolečku krmení a vyrazí za svěřenci.
  Já jsem byla mazlič: po každém kontaktu s kočkou je nutno si vydesinfikovat ruce. Desinfekce je na zdech vedle každé kočičí místnůstky a kočkám překvapivě nevadí.
  Kočky mají malé pokojíčky, buď každá svůj nebo jsou v odůvodněných případech i po dvou, případně je i větší smečka.
• Každý pokojíček má několik pelíšků, škrabadel, stromů na lezení a polic s dečkou na zdi a nespočet hraček.
  Každý pokojíček má židli a na ní přes opěradlo a sedák nataženou dečku, za níž se kočičky často schovávají, případně tam sedí návštěva.
  Pokojíčky mají celoskleněné zasunovací dveře, různá okna a průhledy do dalších místností a obvykle i prosklení u stropu.
• Péče o kočky probíhá tak, že každá kočka dostane podle rozpisu buď granule nebo měkké žrádlo.
  Pak se jim čistí záchodky: na každá záchodek je jedna lopatička, obsah se hází do zelených pytlíků, lopatičky se dávají do kyblíčku.
• Pozametá se, uklidí se.
• Následuje umytí lopatiček a kyblíčků v profesionální myčce – impozantní zařízení. Vše se vyskládá na sušák a
  jde se podávat druhá večeře, takové malé přilepšení.
• V každém pokojíčku je v rámečku oznámení, kdo ho sponzoruje.
• Na dveřích vedle každého pokojíčku je podrobně popsaný obyvatel – s fotkou, daty, popisem a hlavně je-li osvojitelný a jestli už náhodou není blokovaný, tedy jestli už náhodou nemá vybrané nové rodiče.
• V průběhu péče o kočky někdy chodí návštěvy zajímající se o osvojení kočky.
• Nové majitele si tu bedlivě prověřují. Byla jsem svědkem návštěvy dvou velmi velkých tělnatých dam, jedna byla o holi, zhroucená na jednu stranu. Politováníhodné dámy. Byly ale velmi arogantní, chovaly se k nám jak k odpadku. Pak jsem viděla paní vedoucí, jak sedí jim naproti a čte jim levity. Jó, ty mazlíčka nedostanou.
• Lidé, kteří už mají domluvené osvojení nějaké kočky, jí přinesou nějaký svůj kus oblečení, aby si zvykla na pach adoptivního rodiče. Pak svého vyhlédnutého miláčka ještě musí několikrát navštívit, pohrát si s ním, nebo s ním jen třeba pobýt. Viděla jsem tam paní, která si napřed s kočkou hrála a pak tam v klidu seděla a četla si: prostě byly spolu.
• Mají tam jednoho útěkáře. Zasunovací dveře pokojíčků jsou dost těžké i pro mě, přesto je tam kocour, který je dokáže odsunout a pak se prý nasáčkuje k někomu jinému do pokojíčku. Tak mu dveře zatarasili pětikilovou krabicí steliva. I tu odsunul. V době mé přítomnosti tam měl dvě krabice a já jsem dveřmi rozhodně nebyla schopna pohnout, tedy nepohnula jsem s nimi ani jen s jednou krabicí.
• A tak jsem mazlila a mazlila, hladila a hladila. Někteří se nenechali, někteří se vůbec neukázali, někdo zasyčel a nikdo mě nelisknul.
• Zamilovala jsem se do Tora, do velikého černočerného kocoura se žlutýma očima. Ještě bylo vidět, že měl oholený trup, protože hlavu měl velikou a velice chlupatou, tělo nízce střižené; byl prý velmi dredatý. Když jsem k němu vešla, tak hned seskočil a šel ke mě, otíral se, mazlil se, povídal. Jo, vím, měl hlad. Ale… Jídlo nasál rychlostí blesku. Jak se rozvážela druhá večeře, začal být běsný, lítal po pokojíčku, sledoval rozdávání jídla všemi okny a skulinami, které měl k dispozici, vykřikoval a trochu bláznil. Když dostal svůj malý nášup, tak ho pozřel snad na jedno sousto. Ale klidný nebyl. Bylo vidět, že chce, spíš potřebuje víc. Tak jsem to hlásila dceři. Dcera se šla zeptat jedné ze zástupkyň vedení, jestli mu může dát ještě. Paní to dovolila s tím, že to nesmíme nikomu říct :). Řekli jsme to na poradě po skončení práce. Bylo to zapsáno do knihy a Toreček bude dostávat větší příděly. Připadám si jako hrdina, protože JÁÁÁ jsem zjistila, že má Tor hlad a JÁÁÁ jsem dala věci do pohybu. A ON nebude hladový.
  Ještě jeden poznatek: kočky mají v útulku krásné, takové výstavní. Vypadají úplně papírově. Jedna je krásnější než druhá. Ve Švédsku se už kočky nepouštějí volně na ulici. Lidi je mají doma, případně je vodí na vodítku na procházku.
• Byla tam zajímavá tlupa dvanácti krásných kočiček, čtyři celošedé a zbytek šedých s bílým podvozkem. Za ty byste dali 25 000 Kč, vypadaly úplně čistokrevně, papírově. Byli to všechno příbuzní, kteří byli nalezeni někde v lese, takže v útulku byli společně ve čtyřech velkých místnostech se zasíťovanou terasou s výhledem na skály, stromy a mořský záliv. Večer bylo potřeba je dostat z terasy dovnitř a spočítat je. Měl je na starosti Martin. Počítal je 6x.
• V útulku mají i šikanátory, kterým je problém i jen dát jídlo, protože vás hned mezi dveřmi poliskají.
• Po skončení práce je závěrečná porada. Tam se probere všechno, včetně toho, jak která kočka formuje. Chápete, ne? Prostě tam mají i obrázky toho, tak má vypadat kočičí kakání, jsou to myslím 4 kategorie a v nich snad 3 oddíly. Probere se i to, jestli se některá k jiné nechová špatně, kdo koho vyliskal, co jedly, jak se tvářily a tak.

A nakonec převlíct, přezout a jde se domů. Všichni byli milí a příjemní.

Nevím, jestli jsem řekla všechno. To vlastně určitě ne. Hlavně ale jestli to, co jsem řekla, je pravda. To doufám opraví děti. Děti, opravíte? Upřesníte? Doplníte? Potvrdíte, že to tam je úžasné? Že by tam chtěl bydlet každý?