Když zpětně vyhodnocuji, co jsem udělala, tak se chytám za hlavu, co jsem si myslela, že se stane.

Nemyslela jsem.

Bráním kočkám v proniknutí do předsíně a dál do domu. Dřív se mohly pohybovat všude a proto máme rozdrápaná těsnění u dveří, Karlíčkem pročuranou a tedy zrezivělou kovovou nádobu na špinavé prádlo nebo třeba špinavé a ošudlané rohy stěn. Někdy se ale stejně Lízinka nebo Jettynka teleportují z obývacích prostor ven.

A tak se stalo, že Lízinka byla v předsíni. Uklízela jsem. Šukala jsem po domě, měla jsem pozotevírané dveře. A tak mě napadlo, že se třeba může neviditelná kočka paní Columbová s Lízinkou skamarádit. Nebo třeba se jen dozvědět o její existenci. Očekávala jsem, že paní C. uteče do domečku.

Akce proběhla následovně: Lízinka uvolněně vchází do ložnice. Dlouho tam nebyla. Zvolna přichází k posteli a kolem skříně zahýbá doleva. Paní C. leží na mém místě na posteli, decimetry vzdálená od příchozí Lízinky. Lízinka očichává vše, co je vlevo, paní C. vpravo na posteli zmerčí nového příchozího. Co mě překvapilo je to, že paní C. místo toho, aby se vyděsila a zdrhla, tak se tak jaksi natěšeně trochu nadzvedla a obrátila se hlavičkou k Lízince. Ta ještě stále očuchává.

V moment, jak Lízinka uviděla paní C., jsme se ocitly v kresleném filmu. Lízinka střemhlav vyrazila pryč. Kolem skříně musela ale na hladké podlaze zatočit v pravém úhlu. Dovedete si představit, jak hrabala na místě, klouzala, protáčela nohy, než zabrala a utekla.

Paní C. dále klidu v leží na posteli.

Lízinka je bojácná. Jettynka, to je jiná. Dovedla se vnutit k nám do domu, získat si naši pozornost, plnou misku a teplou náruč. Třeba seznamování ještě někdy zkusím s ní. Třeba to klapne.

Proč mám naději, že by to mohlo klapnout? O víkendu u nás byly naše děti s půlročním miminem. Miminko jsem si uchvátila a nosila jsem ho po bytě, šly jsme do zimní zahrady a najednou Lízinka! Snížily jsme se na kočičí úroveň, ručka drapla za srst, kočka střemhlav vyrazila pryč a do konce návštěvy dětí se neukázala.

Setkání s Jettynkou dopadlo úplně jinak. Jak se ty dvě (dítě a kočka) uviděly, tak byl vidět zájem na obou stranách. Jettynka si přišla očichat napřaženou ručičku. Ta ji drapla za srst na krku. Jettynka si to nechala líbit. Ani se nehnula, jen si lehla na zem. Ležela a nechala se držet. Mimino nic víc v této fázi vývoje neumí a tak jsme kočku za chvíli osvobodily.

No co myslíte, seznamování s Jettynkou by mohlo být lepší, ne?