Legračně? Spíš připitoměle.

Naše kočka paní Columbová se snaží být co nejneviditelnější. O neviditelnosti má své vlastní představy. Ve své rodové linii má někde určitě pštrosa. Posunula pštrosí schovávání hlavy do písku ještě na vyšší úroveň. Má zato, že když mi nevidí do obličeje, tak jí nehrozí nebezpečí.

V podstatě má pravdu. Když mi nevidí do obličeje, tak ona sice vidí mě, ale já nevidím ji a je tedy všechno v pořádku. Nemůžu ji ohrozit výpadem ze zálohy.

V praxi to vypadá tak, že když paní C. leží na naší posteli a já ji nechci rušit, tak postel obcházím obrácená k ní zády. Připadám si trochu jako padlá na hlavu, chodit pořád bokem, ale pak si zas a znova řeknu, co bych pro to nebohé zvířátko neudělala a zase se sunu krok sun krok bokem.

Někdy se mi ale nechce a tak do ložnice vkráčím jako normální člověk. Paní C. se často vyděsí a zdrhne na skříň a já mám špatné svědomí.

Opravdu legrační mi ale připadá, že když nesu do ložnice rázek prádla a opravdu se mi nechce sunout se bokem, tak pokud ho nesu zvednutý tak, že mi zakrývá obličej, tak je paní C. v klidu. Můžu jít 50 cm od místa na posteli, kde leží. Když mám prádlem zakrytý obličej, kočka je v pohodě. Pak otevřu dveře od skříně a skryju se za nimi celá. Urovnám prádlo a odcházím.

Odcházet ale musím zase jako trotl krok sun krok bokem. Musím? Nemusím, ale nechci ji zbytečně stresovat.

Dovedla jsem způsob vcházení do ložnice do dokonalosti. Zjistila jsem, že stačí, když si dám před obličej ruku.

Teď mě napadá, že bych se mohla i doma odívat elegantně a mohla bych nosit klobouček se závojíčkem. To by nejspíš paní C. uspokojilo. Ovšem hodí se klobouček k teplákům? K vytahaným teplákům? K pleteným fusaklím? Mohl by to vyřešit včelařský klobouk s tylovým závěsem. Stejně leží nevyužitý ve sklepě.

Je mi ale toto zapotřebí?!?