Když jsme se s manželem vrátili z naší na dlouho poslední a pouze týdenní dovolené, tak paní Columbová, naše neviditelná kočka, vypadala tristně.

Byli jsme pryč 3 týdny, pak 14 dní doma a pak pouhý týden pryč. Paní Columbová měla najednou špinavou pusinu, takovou černou bradičku, na pravé straně něčím černým obalené fousy a tekly z ní žgryndy. Ne krvavé, jako před trháním zubů, ale prostě žgrydy. A žgryndat se nemá. Obzvlášť ne do naší postele.

Kde v ložnici nabrala to škaredo kolem pusiny a ulepené fousy?

Po našem příjezdu z dovolené se opakovala již standardní situace: vcházím do zádveří a slyším zběsilý mňaukot. Spěchám se podívat, jestli není hladová. Granulí dostatek, ale měla je rozházené kolem misky. Sesbírala jsem a hodila do misky v domnění, že bude spokojená. Nebyla. Mňaukala pořád. Tedy, řvala na mě.

Protože jsem si nevěděla rady, tak jsem ji opustila. Vždy, když jsem prošla předsíní, mňaukot zesílil. Občas jsem za ní zašla a pohovořila. Křičela na mě pořád.

Myslela jsem, že se uklidní, když si k ní lehnu. Neuklidnila se.

Konečně mně napadlo, že ty rozházené granule, špinavost a křik souvisí s jídlem, tedy neschopností sníst tvrdé granule.

Z týdenní dovolené jsme se vrátili v sobotu večer a hned v neděli večer jsme valily za nejlepší paní doktorkou Klárou Palicovou. A už to jelo: odběr krve, zavodnění, tedy infuze, a trhání dalších zubů. Když byla paní C. uspaná, tak jí paní doktorka udělala kosmetickou péči: pečlivě ji vyčesala, vykartáčovala jí ocas – ten měla slepený, tenký, strašný – umyla jí pusinu a taky jí umyla nožičky. Paní C. je teď krásná. V rámci svých možností.

Dostaly jsme antibiotika a sirup proti bolesti. Paní C. je jediná z našich koček, které dám tabletku do kousku jídla a tabletka bleskurychle zmizí v kočce. Do ostatních to bylo vždy nutné cpát, s větší či menší námahou. Mám to sice už natrénováno, ale tabletka do jídla, to je obrovský komfort. Pro člověka.

Za 5 dní máme kontrolu a já věřím, že jí projdeme bez ztráty kytičky. Ráno a večer tabletka plus sirup proti bolesti. Ach, jak bezproblémová to je kočka! A tak vidím, že i kočka, kterou kterou téměř nevidím, může mít svá pozitiva. A velká.

P.S. Při lékařském výkonu byl takový šrumec, že nebyl čas pořizovat fotodokumentaci. Tak jsem aspoň narcisticky vyfotila sebe v čekárně. A to vás určitě moc zajímá.