Ano, je to bulvární titulek. Ale také je to pravda. Trochu jsme zasmutnili, zamysleli se a vyhodila jsem ji na kompost. Necitlivé?

Nebojte, neumřela naše neviditelná kočka paní Columbová. To bych byla zlomená daleko více. Umřela naše luční kobylka.

Když se tu asi před měsícem objevila, úplně malinkatá a opuštěná, tak jsem si přečetla, co kobylky jedí. Ale nenapadlo mě pátrat po tom, jaký je jejich životní cyklus a jak dlouho tak asi bude žít. Říkala jsem si, že ji budeme pozorovat, budeme se o ni starat a budeme jí dělat pomyšlení.

Dávala jsem jí zelné listy. Hladově se na ně vrhala a oďobávala je, ale byla tak malinká, že z listů viditelně nic neubývalo. Ovšem kobylka kakala, byla stále na živu a nepatrně se zvětšovala. Z toho jsem bystře vyvodila, že se o ni starám správně. Že má výdej, protože má příjem.

Dávala jsem jí postupně menší a menší kousky listu, protože nebylo vidět, že by něco snědla, ale list vždycky uschnul. Nechtěla jsem plýtvat, raději jsem ji co nejčastěji zásobovala čerstvými zelnými čtverečky.

Jakožto neznalce života kobylek mě napadlo, že by měla i pít. Kápla jsem jí kapku vody a ona se po ní lačně vrhla. Ach, já mám talent na uspokojování potřeb i lučních kobylek.

Začala jsem si věřit.

Poté, co se nám jednou z misky ztratila, ale naštěstí jsem ji obratem našla, jsem ji přestěhovala do vyšší sklenice. Přidala jsem kámen, zásobovala jsem ji zelím a vodou.

Začala rodinná idyla s kobylkou. Chtěla jsem pozorovat její chování, její život.

Jednou jsem ji ráno našla přilepenou zády na dně ve vodě. Vypadala mrtvě. Mé zděšení bylo nezměrné. Vyšťouchala jsem ji, osušila a posadila opět na kámen. Kobylka se vzpamatovala a já byla štěstím bez sebe.

Asi za pět dní jsem ji našla s divně rozhozenýma nohama, divně rozprostřenými tykadly a celkově v divné poloze. Ležela na kameni. Měla to za sebou.

Kompost je pro kobylky tím pravým místem posledního odpočinku.

Až posmrtně jsem si přečetla, že v průběhu podzimu umírají a zimu přečkávají jen vajíčka. Takže není proč smutnit. Ovšem ona nevěděla, že ji u nás čekají samé radovánky. Při příštím nákupu by jí můj muž koupil bazalku. A tu prý mají moc rády. Měla by celý květináček pro sebe.

Tady by se jí žilo!