Poté, co zemřela (co jsem ji musela nechat uspat, prostě zabít) náš přistěhovalec Jettynka, se pozůstalá Lízinka naprosto změnila. Stal se z ní, a to nepřeháním, zcela jiný člověk.

Oběma bylo letos 14 let. Jettynka pořád lítala po venku, Lízinka spala na kanapi a když jsem se na něm vyskytla já, tak na mě okamžitě přesedlala. Jetty se jevila jako zdatný sportovec bez jediné známky stáří, Lízinka si chodila ven vyřídit jen nejnutnější hygienické záležitosti, dokonce jsem pro ni doma instalovala další záchodek, přestala skákat na židle, natož na linku, prostě se jevila jako stárnoucí dáma.

Když jsem objevila mokrá místa na koberci, tak to mnou sice málem švihlo, ale bylo jasné, že Lízinka se připravuje na odchod z tohoto světa.

Pak ze světa zmizela Jettynka. Naprostý šok. Vůbec jsem neviděla, jak je strašně hubená. Byla vždycky tenká, vždycky lítala po venku a měla dlouhou srst. ěla takový ten majestátní huňatý ocas a legrační pumpky na nožičkách. Teda kromě doby, kdy si začala vylízávat po těle lysiny a vypadala spíš jako lev. Zepředu se jevila stále jako chlupatá kočka, ve skutečnosti ale měla druhou polovinu těla buďto zcela olysalou nebo aspoň s velmi krátkou, polámanou srstí. Nezjistila se žádná choroba, žádná plíseň, žádní roztoči, žádné viry. Naštěstí to samo přešlo. Raději jsem ale sousedinformovala, že není nakažlivá, že se jí nemusejí štítit.

No a najednou tady není.

A z Lízinky je jiný člověk.

Je věčně venku. Je ráno, není doma. Je večer, není doma. Přes den někde lítá nebo v horku polehává pod keři a stromy. Jen po ránu, poté, co posnídá, mi intenzívně zavazí před monitorem, na klávesnici a na rukou.

Loví! Ona loví. Myslela jsem si, že nemůže na nohy a nic neuběhne. A že ty myši a rejsci doma pod jídelním stolem, ty že donesla Jettynka. Jak jsem se mýlila. Loví jako mladice.

Na koberec taky nečurala ona. Domácí záchodek je od Jettynčiny smrti netknutý.

Lízinka tloustla. Myslela jsem, že z mála pohybu. Jetta hubla, Líza tloustla. Když jsme koupili nové granule, tak obě nastoupily na misky a vypadalo to, že se žerou nakonec i nás. Po Jettynčině smrti začala Lízinka jíst zase úplně normálně. Po troškách, pomálu. Rychle zhubla na normální váhu, tedy do normální podoby. Občas si něco uloví, pro zábavu, na chuť.

Jsem z toho přepadlá. Ten přistěhovalec, krásná a majestátní Jetta, jí zjevně bránila v normálním životě, bránila je projevit se. Vím, neměly se moc rády, ale že až tak?

Tak aspoň se Lízinka může ve svých 14 letech konečně těšit z pozice jedináčka. O neviditelné paní Columbové nemá ani tušení a dům, zahrada a my, to vše je jí k dispozici.