Na kočky šišláme. Dyt šou tak loštomilé, ze se clověk můze úplne ložpuštit. Bála jsem se, jestli budu schopna přestat, když se nám narodí vnouče. Protože to bude podle všech zákonů přírody ještě daleko a daleko loštomilejší než to nejkrásnější koťátko.

Bála jsem se zbytečně. Až mě to samotnou překvapilo. Zpočátku, když to je takový ten uzlíček, který jen jí a spí, tak ano, tam se to šišlání vkrádalo. Ale teď, když je našemu batoleti lehce přes rok a začíná mluvit, tak by mě to už ani nenapadlo.

Na svoje děti jsem mluvila důsledně spisovně. Tedy abych se nepřeceňovala. Podle wikipedie „Spisovná čeština představuje reprezentativní podobu národního jazyka, která má kodifikovaná pravidla (gramatiku, pravopis, výslovnost) a slovní zásobu.” A dále „Hovorová čeština je mluvená forma spisovné češtiny.” Takže pravdou je, že jsem s nimi hovořila i hovorově.

Vyplatilo se. Děti mluvily od útlého věku jako kniha. Až zjistily, že jiní lidé se vyjadřují trochu jinak, tak to taky převzaly. Pamatuji se, jak se synek přibližně ve čtyřech letech setkal s mým dobrým kamarádem, který na něho velmi zapůsobil. Synek byl okouzlen dosud neslýchaným, mužným způsobem řeči a pak to taky zkoušel. Nechápal ale zákonitosti a tak pletl spisovné a nespisovné koncovky a výrazy dohromady. Něco jako kyselý mléko. Ale brzy se zdokonalil. Mohla jsem začít mluvit jak mi zobák narost.

Naše batole teprve začíná mluvit. Nepoužíváme dětské výrazy, tedy rodiče je nepoužívají a my s nimi souhlasíme a následujeme jejich výchovu. Výjimkou jsou dvě slova.

Prvním je papání. Pro šťouraly, případně znalce ano, je to spisovné slovo. Papání nemohou používat, protože to je slovo vyhrazené pro jejich kočku Keketku*. Takže papá jedině kočka, lidi baští. Mám ale podezření, že i to je spisovné slovo.

Kočka je v mluvě našeho batolete a nás všech jeho obdivovatelů keke. Jak nevýchovné.

Dítě pozná kočku v jakkoliv stylizované podobě na kresbách, ať je jakkoliv malinkatá, prostě kdekoliv. Byli jsme v ZOO. Keke je všechno od surikaty po tygra. Bože, jak je to dítě inteligentní ;). A my dospělí, kteří chceme vychovávat spisovnou češtinou, nadšeně voláme keke. Abychom ale dostáli výchově spisovnou češtinou, dodáváme, že to je keke, druh např. levhart.

* O Keketce: kočka se jmenuje Keket, někdy psáno i Kauket. Je to nalezenec/zachráněnec a podobá se egyptské mau, tedy štíhlé tělo, dlouhé nohy, dlouhý ocas, ukecaná, inteligentní. Kauket v egyptské mytologii reprezentuje temnotu. Keketka je trochu šílené zvíře. Všude vleze, kamkoliv vyskočí, všechno si otevře, je ukecaná. Zpočátku mimino ignorovala. Mimino se o kočku dlouho nezajímalo. Teď jsou velké kámošky a z Keketky, představitelky temnoty, se stala kočka téměř svatá. Nechá se tahat za ocas, plácat, držet za chlupy a dělat jiné nepřístojnosti.