Gripsholmský lev je pojem. Takového lva jste ještě neviděli. Takového lva svět neviděl. Jeho podobizna je na taškách, na plackách, na tričkách. Je to ten nejveselejší případ taxidermie, jaký znám.

A propos taxidermie. Dělám chytrou a toto slovo slyším poprvé. Taxidermista je preparátor zvířat. A taxidermista, který preparoval tohoto švédského lva, byl opravdu nebojácný. Nikdy lva neviděl a popasoval se s ním po svém. Je vystavený na zámku Gripsholm ve Švédsku spolu s největší švédskou a nejspíš i světovou sbírkou portrétů.

Na stránkách kungligaslotten.se píšou, že se jedná o lva nejasného původu. V tehdejší době (patrně v 18. století) bylo zvykem darovat exotické zvíře panovníkovi jiné země. Patrně tomu tak bylo i v tomto případě. To wikipedie je chytřejší. Ta píše, že lva v roce 1731 daroval alžírský král švédskému králi Fridrichu I.

Ať to bylo jakkoliv, tak preparátor, pro nás novým jménem taxidermista, živého lva nikdy neviděl a svou práci pojal velmi tvůrčím způsobem. Inspirovat se mohl jedině obrazy a ani ti největší malíři všech dob to se zvířaty moc neuměli. Třeba da Vinciho kočky a ovečky, ty opravdu nejsou nic moc. A preparátor patrně neměl přístup k dílům takových velikánů, takže se není čemu divit. Jak si ale lev vesele vykračuje, jaké hezké lidské zuby má, jaký nevinný kukuč. Taxidermie je rozhodně tvůrčí obor.

Na stránkách edicedisk.amu.cz o tom moc zajímavě píší: „Taxidermista během konzervace tvaruje a upravuje zvíře do podoby, kterou zamýšlí. Musí samozřejmě počítat s přirozeným vzhledem a vlastnostmi zvířete, avšak má také relativně velkou volnost. Tvoří akci zvířete, jeho postoj, volí detaily, barvy apod. Ve většině případů jde také o vytváření celé scény pro vznikající objekt včetně prostředí, do kterého je zasazen, a s ohledem na umístění v prostoru, pro nějž je určen.

Vlastně by se svým způsobem dalo říct, že taxidermista tvoří sochu z mrtvého těla zvířete a dalších materiálů, které používá běžný výtvarník. Zvíře je však natolik specifický materiál, že tento způsob zacházení s ním pochopitelně vyvolává rozporuplné reakce. Pro vznik taxidermického objektu muselo zemřít zvíře. To už v zásadě předestírá dvě základní témata, která bude dílo obsahovat: moc a nadřazenost člověka nad zvířetem a přirozeně také – a zejména – smrt. Někdy se v souvislosti s taxidermií mluví právě o umění smrti.

Je to paradoxní, protože taxidermie se v mnoha případech snaží o oživení či zachování zvířete, potažmo přírody a přirozeného. Zvíře je mrtvé, vycpáním však získává určitou nesmrtelnost. Setrvává ve své smrti.”

Zavedou-li vás cesty někdy na Gripsholm, určitě se jděte podívat. A na pokladně si vyžádejte obtiskovací tetovačky. Takového lva chce mít každý.