… and nos mutamur in illis. Časy se mění a my se měníme v nich. Od dětství mám ráda moudré latinské a řecké citáty. Učila mě je babička.

Naše neviditelná kočka paní Columbová má málo dobrých vlastností, ale lecjaké má. A jak se tak v těch časech měníme, mění se i ona. Aktuálně jsme svědkem, jak přichází o jednu ze svých dobrých vlastností.

Na samém začátku byla zalezlá v nějaké škvíře a koukaly jen oči. Pak bydlela ve své přepravce v rohu místnosti pod stolem a vycházela jen na jídlo a vyřídit si hygienické záležitosti. Když dostala pelíšek, krásný, měkoučký, pohodlný, tak po několika měsících si ho oblíbila a občas se v něm vyskytovala. Pak si oblíbila naši postel. Aby ji nechlupatila neorganizovaně, měla na ní vždycky svůj malý ručníček, aby věděla, kde má parkovat. A na místech, na která nemá ani pomyslet, je položený aspoň malý kousek igelitu.

Zvolna začíná rozšiřovat svoji působnost na posteli. Vyhledává hlavně místa, ze kterých jsem se právě zvedla já. Přidala jsem další ručníček. Dobře fungují moje kalhotky, ale s tímto experimentem jsem přestala. Potvrdila jsem její oblibu, ale líčit na ni spodní prádlo mi připadá neestetické a zcela nevhodné.

Přidala jsem třetí ručníček! A nic. Vyskytuje se téměř výhradně mimo mnou jí vyhrazená teritoria.

To mě štve. Než ulehneme, je nutno odchlupit prostěradlo a odstranit zrnka kočkolitu. A ručníčky a igelit. Za kočkolit nemůže, ten se jí nalepí na packy. Na záchodě je pořád vzorná.

Doufám, že vbrzku zase nějak změní své preference.

Vlastně je super, že je stále oblíbené místo na skříni. Jenže jakmile pomine nebezpečí, tak skáče dolů na postel a chlupatí, občas něco přislintne.

A tak čekám na další změnu časů a jsem zvědavá, jak se změníme my v nich. Ráda bych, aby to bylo k lepšímu.