Nesnáším kočky, fakt aktuálně nesnáším kočky. Je mi tohle zapotřebí, já se z toho zvencnu, co to zase dělají, kdyby tady nebyly, bylo by o polovinu problémů méně, proč krucipísek je furt tahám do domu, už nikdy žádnou kočku, nebo až za dlouhou dobu, malé, roztomilé koťátko, nebo raději dvě, aby se kocicky žabavily, aby ši hežky pohlály – bóže, jak já se těším.

Lízince bude někdy v létě 13 let. Nevíme přesně, vzali jsme si ji ze skupiny zanedbaných koček a koťátek. Se svrabem v uších, dýchacími problémy a hnisavými očičky. Léčili jsme a léčili a vyléčili.

Přišla k nám jako 4. kočka. Třetí v pořadí byl náš ze všech nejlepší britský modrý Karlíček. Ten k takové malé nicce nezahořel, což bylo dobře, protože byla malinká. Zkoušel na ni sice různé vály, ale ona se vždycky otočila a dala mu facku. Proto nás velmi překvapilo velké bříško na tom malém stvořeníčku. Brzy porodila dvě koťátka a to třetí, veliké a krásné po otci, porodila císařem. A tak ji ve věku maximálně 3/4 roku hned sterilizovali. Zůstala tedy malá, roztomilá.

Dřív mi lehávala na klíně, když jsem byla u PC. Bylo to miloučké. A vždy, když se umístím na kanape s nohama hore, to jí zůstalo dotěď, tak během malé chvilky, ať je kde je, tak ji mám na klíně také. Poslední dobou když sedím na židli, na klín nechce. Leží před klávesnicí. Nejenom před klávesnicí, ale aspoň nějakým kouskem těla na klávesnici. A na počítači se dějí věci. Však to většina z vás nejspíš zná. Stovky nul, okna vyskakují jak zběsilá, další okna se ptají, jestli opravdu chcete tento soubor nebo i program vymazat. Zatím jsem všechno stíhala.

Ovšem všeho dočasu.

Mám smazané seznamy kurzistů se všemi kontakty, platbami a poznámkami za poslední dva roky. Nevím jak a kdy se to stalo. Já je rozhodně nemazala. Bylo to na goggle docs, takže to už nikdy nikde nenajdu. Ani v googlovém koši to není. Nic. Zero. Jen Lízinka pořád lehá s končetinami na klávesnici.

Už mě chápete, že nesnáším kočky?

Na fotce je Lízinka se svými koťátky. Není moc poznat, kdo je matka a kdo dítě. Rok 2012.