Paní C. je extrémně bázlivá. Vychoval ji k tomu její předešlý život. Nemá smysl spekulovat, co to bylo. Nemám naprosto žádné informace o tom, kde se vzala. Jen to, že snad byla odchycena v nějakém továrním areálu.

Jen si představte, co se stalo naší Mišce. To je naše první kočka, která s námi žila dlouho a radostně. Dožila se 18 let. Byla chytrá, krásná a trochu bojová. Byla synkova a on ji miloval až za hrob. Pohřbená je na zahradě, jako ostatně všechny naše kočky. Syn vykopal hrob, jeho žena mu svítila – byla tma, zima a pršelo – položil do něho Mišku zabalenou v bílém plátně a když na ni hodil první lopatu hlíny, rozezněly se zvony kostela, který máme kosíček od domu. Magické.

Jednou jsem přišla pozdě večer domů. Manžel už spal a na polštáři vedle něho ležela Miška. V ložnici! Na polštáři!! Na mém!!!

Nekompromisně jsem ho vzbudila. Co má toto znamenat? Ten nepořádek, písek, hlína. A tak mi ukázal, v jaké stavu Miška je. Byla celá obalená v betonu. Celá. Měla krvavý hřbet, zoufalé oči a z polštáře se ani nehnula.

Strávili jsme noc ve třech.

Ráno jsme zjistili, že ocas táhne za sebou, že ho má takový trochu připoulomený. Hřbet měla jakoby nasekaný na několik krvavých ran.

Řešili jsme, co včil. Jak ji očistit. Nenechala na sebe sáhnout. Nechali jsme ji v ložnici. Nejedla, nepila. I další noc jsme ji nechali v ložnici.

Další ráno na sobě měla betonu jen polovinu. Začala se totiž už čistit. Musela to svinstvo jíst. Polštář sice byl špinavý, ale hlavně od krve, betonu na něm moc nebylo.

Brzy začala normálně chodit, jíst, pít, ocas měla svěšený dlouho, ale i ten se jí postupně spravil.

Byli jsme naprosto zděšeni z toho, co se jí stalo. Vůbec jsme to nechápali. Až mi pak kdosi řekl, že to je oblíbená kratochvíle zedníků:

roztočit kočku za ocas a hodit do míchačky.

!!!