Návštěvy lékaře našemu vztahu prospívají, to ano, jestli opravdu řeší naše problémy, to si přestávám být jistá.

Paní doktorka zkušeně vysypala neviditelnou kočku paní Columbovou z přepravky, lapla ji za kůži za krkem, mrkla jí do krku a akce byla skončena. Řekla, že to má vše krásně zahojené, díry po zubech jsou už zatažené, všechno je na dobré cestě. Dala nám antibiotika ještě na další 4 dny. To nám naprosto nevadí, tahle kočka, při všech svých negativech má obrovské pozitivum, že tabletku sežere naprosto bez problému. Dostane jídlo = žere. Tabletka netabletka. Jídlo by nemuselo totiž přijít.

Pak paní doktorce někdo zavolal. Hovořila dobrou čtvrthodinu. Osobě na druhém konci drátu všechno několikrát vysvětlila, několikrát si to zrekapitulovaly, vzájemně si vše odsouhlasily, postěžovaly si a hovor nekončil. Až paní doktorka řekla, že tam má celou dobu pacienta, tak se hovor podařilo po nějaké době ukončit.

Nám to nevadilo. Za krkem jsem paní C. držela já. Zkušeně, s přehledem. Koukaly jsme se spolu do zrcadla, ťuchmaly jsme se, povídala jsem jí a dokonce jsem ji pustila a nechala jen tak ležet. Paní C. byla přilepená ke stolu a ani ve snu ji nenapadlo někam utíkat.

Měly jsme prostě spolu takovou intimní čtvrthodinku.

Po návratu domů se paní C. nechávala více vidět, než je běžné. Samozřejmě hned po návratu z ordinace se vyřítila na skříň, ale další dny na mě víc koukala, víc se ukazovala, víc mluvila. Protože ji už tolik nebolí pusina, tak se pořádně čistí a neodpadávají z ní pořád chlupy jako z půl kočky.

Návštěva lékaře je pro nás všestranně přínosná. Kdo to má ale pořád krucifix platit?

P.S. Na fotce je mnoho paní doktorek, dvakrát paní C. a kousek mě.