My bychom blíže k nebesům, však jsme tu s zemí spjatí. To psal Neruda v Písních kosmických.

Myslím, že i paní Columbová by ráda blíže k nebesům. Sice nebije o mříže, jak lvové v kleci jatí, ale ráda by pryč. Pryč z ložnice, která je jí klecí.

Když jsme paní C. od našich dětí dostali – nebyl to danajský dar, odcestovali pryč, bylo se nutno o kočku postarat a kdo jiný by takovou kočku chtěl, než rodiče – dostali jsme ji s informací, že dveře ani okna ji nezajímají. Může být otevřeno a ona je zalezlá.

U okna to nebudu pokoušet. Větráme tedy jen ventilačkou. Aspoň nějak :(.

Dveře občas nechám otevřené, když takzvaně šukám po světnici. Převlékám postele, nosím čisté/špinavé prádlo, balím nebo vybaluju kufry. Po paní C. není ani vidu, ani slechu.

Až tuhle. Vrátili jsme se z úžasného výletu do dálav za našimi dětmi, bývalými maminkami paní C. A já jsem vybalovala a třídila prádlo. Něco do skříně v ložnici, něco do skříně v předsíni, něco do pračky, něco do koupelny, něco do zádveří. A jak tak lítám jak šus, tak najednou vidím – kočka v předsíni. Ztuhly jsme obě dvě. Situace se ještě jednou opakovala, ale pak jsem dveře do ložnice zavřela, neměla jsem čas starat se o pohyb paní C.

Až zase včera. Šla jsem paní C. vyčistit záchod. Pořádně, včetně výměny steliva. Když jsem vešla do ložnice, paní C. byla zrovna na výletě. Napřed ztuhla, pak se stáhla do zákopů, ale pořád vykukovala a pozorovala mě. Tak jsem tam harašila, vybírala obsah záchodu a přemýšlela, jestli náhodou nebyla zrovna na cestě na toaletu a já jsem jí to nepřekazila. Jaké to bude mít následky? Ještě musím nádobu vymýt, vydesinfikovat, usušit, a kam to paní C. hodí? Nechala jsem otevřené dveře ložnice. Koupelna je hned vedle. A tak jsem myla a mezi každým úkonem jsem nakoukla, co paní C. Vyskytovala se na volné ploše občas s výpadem do předsíně. Vždy, když mě zmerčila, tak zdrhla do pelíšku a vystrkovala hlavičku jen tak, aby na mě viděla. Domyla jsem, instalovala na své místo v ložnici, nechala otevřeno a vzdálila jsem se do obýváku.

Mezi předsíní a obývákem máme prosklenou stěnu s dveřmi. Vidím na dveře do ložnice. Nakukovala jsem. Nakukovaly jsme obě. Vždycky, když mě paní C. uviděla, tak se stáhla do bezpečí. Sklo zná, ale jen z okna. Neví, že za sklem v předsíni ji neohrožuju. A tak jsem ji nechala být a přestala jsem ji kontrolovat. Ať prozkoumá nové prostory, ať se proběhne, ať postoupíme v našem vztahu zase na další příčel.

V obývacím prostoru bydlí další dvě kočky. A zrovna Lízinka tam pobíhala a skotačila. Podle toho, s jakou rychlostí a zběsilostí se Lízinka najednou vyřítila od dveří, jsem pochopila, že se ty dvě uviděly. Lízinka se zabydlela pod kanapem.

A tak jsem raději šla dveře do ložnice zase zavřít. Láska na první pohled takhle nevypadá.

Ady, pořád si myslíš, že nyní už naši neviditelnou kočku otevřené dveře nezajímají?