Svatopluk Čech byl vizionář. Prorok.

Neviditelné kočky paní Columbové je mi líto. Snad přes teplá roční období se nám podaří jí její těžký úděl ulehčit. Snad při ulehčování nezdrhne. To by nevadilo, ale jestli se dovede o sebe postarat sama. To už trochu pochybuji. Snad ji nevyděsí naše další kočky. Snad ona nevyděsí babičku. Babička má velmi negativní vztah ke živým tvorům. Zatím je u nás jako vězeň na Bezdězi. Kočka.

Musela jsem si oživit, o čem ta báseň Svatopluka Čecha vlastně je. A vyklíčilo ve mně podezření, že Čech byl prorok. Vizionář. Věštec. Ezoterik. Není ta báseň podobenství o nás? Není ptáčkem v kleci myšlena paní Columbová v ložnici? Jak to mohl tehdy vědět??

Na Bezdězu byl jako dítě vězněn král Václav II., bez otce a posléze i bez matky. Strážil ho tam, to neuvěříte, Herman. Prý posupný na Bezdězi vládce. Dnes je ta rovnoprávnost, spíš Hermanová je teď věznitelem.

Herman daroval Václavovi klec s lapeným ptáčkem. Posupně. Nečte se mi to hezky. A nemyslím to vůbec jako legraci. Báseň končí krásnými verši:

Útlounkým prstem (rozuměj Václav, pozn. HHH) hbitě klec otvírá a hledí
dumavě, jak ptáče rozpíná ve slunném třpytě
křidélka volná, letíc k doubravě:
Pak s okem jasným, zvonivými slovy
klec prázdnou vrací strážci Hermanovi:
Syn Otakarův dar ti vrací s díkem:
On můž být vězněm – nikdy žalářníkem!

Ach jo, kdyby to u nás bylo tak jednoduché. Otevřít klec…