Ateliér pro kočku

Zmizení kočky z uzavřené místnosti

Stala se nám tragédie. Zmizela nám kočka.

Děti, když nám neviditelnou kočku paní Columbovou před svým odjezdem do zahraničí dávaly, tak výslovně říkaly, že okno na ventilačku může být otevřené. Že ani úplně otevřeného okna si nevšímá. To bychom si netroufli. Ani dveře dokořán ji nelákají k úprku. Věřili jsme tomu.

Ráno, pár dní poté, co se k nám paní C. nastěhovala, resp. byla nastěhována, aniž by chtěla, mi můj muž po inspekci v ložnici přišel říct, že kočka tam není. Blahosklonně jsem se uvolila, že mu ji ukážu. Nebyla za skříní, jako téměř vždycky. Nebyla za hodinami. Nebyla v přepravce. Jinde se do té doby nevyskytovala. NEBYLA!

Začali jsme zoufale hledat. Otevírali jsme zásuvky, i když si je nemohla otevřít a schovat se v nich. Otevírali jsme skříně, i když ani tam se nemohla dostat. Propátrali jsme úložný prostor postele. Plazila jsem se po zemi, hlavu vyvrácenou a hledala jsem. Prohledali jsme všechno. Ještě jsem vylezla na postel, kdyby třeba byla na skříni. Na skříň nedohlédnu, tak jsem skákala, abych vyskočila co nevýš a přehlédla co nejvíce vyvýšených míst. Na jedné skříni nebyla, na druhou jsem fakt i při skvělých výskocích nedohlédla. Manžel skákat nemohl, postel by to nevydržela.

Po chvílích jsme chodili do ložnice a každý jsme na vlastní pěst prohledávali. Marně.

Jako jediné vysvětlení jsme určili, že se musela dostat ven oknem otevřeným na ventilačku. Sice těžko uvěřitelné, ale jediná možná cesta. Květináče na parapetu uvnitř, truhlíky venku. Šla jsem ještě ven obhlédnout kvítka na římse. Nebyla polámaná… Chodila jsem kolem domu, volala, hledala.

Sedli jsme si a učinili jsme poradu. Počkáme tak do pěti odpoledne a pak dětem do zahraničí zavoláme, že ať jsme dělali, co dělali, paní C. se ztratila. Bála jsem se, že si budou myslet, že jsme se jí nějak zbavili. Já jsem rezignovala a čekala na pátou hodinu. Ne tak manžel.

A pak to přišlo. Manžel se asi ve čtyři odpoledne objevil. Klidný a usměvavý. Našel kočku v rožku místnosti na skříni. Na té, na kterou jsem nedovyskočila.

Fotky jejích uší na skříni jsou teď už notoricky známé. Ale než jsme na její skrýš přišli, tak jsme zestárli o 10 let.

Bože, jak my jsme si oddychli!!!!!!!

 

V kategorii O kočkách. Přímý odkaz na tuto stránku. Diskuse je uzavřena.