Moc s ní soucítím. Paní Columbová žije v těžkém žaláři. Poté, co v prvních dnech prozkoumala celou ložnici, prošla se mi v noci po nohách a ležela vedle mě na posteli, jsem byla naplněna velkou nadějí. Až do včerejška.
Už dva dny jsem byla znepokojena, že mi nějak smrdí polštář. No i ta deka nějak zavání. Seděla na tom paní C. a neměla očištěnou – víte co? Nebo to JÁÁ tak zapáchám? Nedalo se to vydržet, a tak jsem se rozhodla převléct peřiny. A pravda se vyjevila. Nesnáším kočky, hlavně tuto, už nikdy nechci žádnou vidět, já ti dám, ty dacane, to´s neměla dělat, elcepelcedopekelce! Počurala polštář, matraci a obě deky.
Nacpala jsem pračku polštářem a takovým tím chráničem matrace z IKEA. Stařičká sušička momentálně nefunguje, a tak jsem v této studené polovině září půl dne načechrávala, obracela, převěšovala, protřepávala a ono všechno překvapivě do večera uschlo. Pak samozřejmě přišlo na řadu ložní prádlo. Budu škrobit. Jednak jsem příkladná hospodyňka a pak to třeba tomu démonovi nebude vonět.
Nechápu paní Columbovou. Má jednu dobrou vlastnost. Její práce v kočičím záchodě je skvělá. Příkladně zahrabává, nerozhazuje stelivo a ani se při výkonu netrefuje mimo vyhrazený píseček. Tak proč
č u r á d o p o s t e l e ?