Ateliér pro kočku

Zakopali jsme ho za úsvitu

Koho? Našeho Karlíčka. Nejhodnějšího, nejmilejšího, prostě nejlepšího kocoura všech dob. Byl to britský modrý kocour, velký, huňatý, dobračisko. V neděli z něho zbylo 3,5 kg.

Chtěli jsme mu dopřát důstojnou smrt v kruhu rodinném, ale nešlo to. Byl už inkontinentní a sám nepřijímal potravu, ale já byla rozhodnuta po něm všechno uklízet, několikrát denně ho umývat, poté zahřívat v dece. Krmili jsme se v náručí. Držela jsem mu misečku s v teplé vodě rozmělněnou konzervou, jedině tak byl schopen přijmout aspoň trochu potravy.

Nohy už mu delší dobu moc nesloužily, ale pořád byl soběstačný, došel si ven, dokonce tam i pobyl, ale poslední měsíc se všechno rapidně zhoršilo. Začal být inkontinentní a se zadníma nohama měl velký problém. Vytírala jsem, umývala, krmila, vyvařovala hadry v hrnci…

A pak jsem ho v neděli ráno našla na zemi v kaluži čurání. Nemohl vstát. Poumývali jsme se, napapkali, zabalili do teplé dečky. Nemohl se vůbec zahřát. Tak jsem ho, ať jsem dělala, co jsem dělala, nosila v náručí.

Odpoledne jsem byla mimo domov. Když jsem se vrátila, tak Karlíček ležel, nemohl se zvednout na nohy a pohled na něho byl tragický. Neděle večer, začala jsem shánět paní doktorku. Nebrala telefon. Tak jsem si zase řekla, že to spolu dáme. A znovu konzervička, do náruče… Když ale od jídla odvrátil hlavu, tak to bylo jasné. A jeli jsme.

Paní doktorka, když Karlíčka uviděla, tak nepotřebovala vysvětlovat, proč jsme přijeli. Povídala mu o tom, že půjde za svými kamarády do kočičího nebe, tam že jsou veliké myši, dají se dobře chytit a dobře pokousat. A pak mi Karlíček v náručí vydechl naposledy. Dýchal malinko, ploše, ale pak najednou dlouze a silně vydechl a byl za duhovým mostem.

Měli jsme Tě rádi, Karlíčku.

V kategorii O kočkách. Přímý odkaz na tuto stránku. Diskuse je uzavřena.