V sobotu jsem se necítila dobře. Prohlásila jsem se za nemocinkanou a strávila jsem celý den v posteli. Paní Columbová to odskákala.

Vždy, když manžel vešel do ložnice, paní C. se vyřítila na skříň. Když nebezpečí pominulo, dusla vedle mě na postel, seskočila dolů a šla do teplého, měkkého pelíšku.

Manžel se přichází zeptat, jestli nechci čaj. Paní C. letí na skříň. Po chvíli, až cítí bezpečí, skáče dolů.

Manžel přichází s objednaným čajem. Kočka na skříň, po chvíli dolů.

Manžel nese acylpyrin. Kočka nahoru. Kočka dolů.

Manžel se přichází ptát, jestli budu obědvat. Kočka nahoru, dolů.

Manžel se přichází ptát, kdo všechno přijde na oběd. Kočka hore, dole.

Manžel se přichází ptát, jestli opravdu nebudu obědvat. Kočka tam a zpět.

Manžel mě přichází informovat, že sekaná se mu mimořádně povedla. A salát že je výtečný. Ne, nebudu obědvat. Co dělá kočka, to už víte.

Pak mě přišel informovat, jestli si jsem vědoma, že jsou volby. Jsem. Přichází se oblékat, diví se, že já ležím v posteli. Odchází volit. Po příchodu rodiny z voleb mi oznamuje, že dezert na mě nezbyl. Jsem přece nemocná. Mezitím kočka skáče na skříň a ze skříně.

Poté, co zjistila, že mi nenechali dezert, je už tak uskákaná, že raději zůstává na skříni až do večera.