Někteří o naší neviditelné kočce rádi čtete, ale asi málokdo se rád dívá na její fotky. Jsou blbé, jsou o ničem. Neviditelná = nevyfotitelná.

• Mám mnoho fotek jejích uší na skříni, některé s jedním a dokonce i s dvěma očima. Těch mohu poskytnout neúrekom. Na ty se ale nechcete pořád dívat. A ostatně, na skříň už prakticky nechodí.
• Pak mám několik fotek paní C. u misky se žrádlem. Ty jsou ze vzdálenosti asi 3 metrů a kočka je na nich ke mně otočená zadkem. Na takových fotkách není skoro poznat, že to je kočka. Zato na němém sluhovi visí moje tričko, tepláky a podprsenka. Všechno je poznat moc dobře. To možná vidět chcete, ale já vám to nebudu ukazovat.
• Existuje také několik fotek kočky na židli nebo pod židlí, kde není poznat, že tam nějaká kočka je. Ta je v úvodu. Kočka na ní opravdu je. I kalhoty se tam válejí, ty jsou vidět lépe.

Texty bez obrázků běžný člověk nečte. Nezaujmou.

Jsem bezradná. Jak se fotí neviditelná fotka?

Až včera. Po vykonání všech nezbytných úkonů souvisejících s večerním žrádlem za mnou zase přišla na postel. Zatím historicky nejblíž. Uložila se skoro vedle mě. Skoro. Tady ji tedy máte: tváře umouněné od popela, ale kominík to není.

Je to paní Columbová.