Nesnáším kočky, fakt aktuálně nesnáším kočky. Je mi tohle zapotřebí, já se z toho zvencnu, co to zase dělají, kdyby tady nebyly, bylo by o polovinu problémů méně, proč krucipísek je furt tahám do domu, už nikdy žádnou kočku, nebo až za dlouhou dobu, malé, roztomilé koťátko, nebo raději dvě, aby se kocicky žabavily, aby […]

Byli jsme týden pryč. Jen týden. Exaktně vzato 7 a 3/4 dne. Za tu dobu v péči našeho syna neviditelná kočka paní Columbová viditelně zkoulovatěla.

Paní C. je extrémně bázlivá. Vychoval ji k tomu její předešlý život. Nemá smysl spekulovat, co to bylo. Nemám naprosto žádné informace o tom, kde se vzala. Jen to, že snad byla odchycena v nějakém továrním areálu.

Když zpětně vyhodnocuji, co jsem udělala, tak se chytám za hlavu, co jsem si myslela, že se stane. Nemyslela jsem.

Po zveřejnění minulého příspěvku o naší neviditelné kočce paní Columbové jste mi vyjadřovali podporu a pochopení. A útěchu. A soucítili jste s mým těžkým údělem.

Název by měl být možná Naše mizivá interakce. Nebo mizerná. Nebo skoro žádná. Přesto je ale zjevné, že se nějaká odehrává a že ji naše neviditelná kočka paní Columbová chce.

Pořád si tady na naši neviditelnou kočku paní Columbovou stěžuju, ale když se zamyslím, tak je to vlastně ideální kočka. Ideální kočka na soužití v ložnici.

Se špatným svědomím se špatně žije. Stejně jak vraha svědomí dožene a svůj čin nakonec přizná, tak i já se musím přiznat. Byla jsem na ni vošklivá. Na naši neviditelnou kočku paní Columbovou.

Po počátečních obavách, že zemře hlady a v ložnici někde v koutku nepozorována zasmrádne, jsme zjistili, že naše neviditelná kočka paní Columbová sežere všechno. A dokonce jsem začala potvrzovat svoji teorii, že čím více se živí kočka kočičím žrádlem, tím kratší je její život.

Nemám ráda, když někdo říká, že má doma blbou kočku nebo že jeho pes moc rozumu nepobral. Jak to můžou vědět? Určitě to zvíře neumí počítat diferenciální rovnice, nejspíš neumí počítat vůbec. I když já si myslím, že v malých číslech se zvířata orientují.